www.sladkalu.estranky.cz

                             CHRÁMY

Již na konci pravěku se stavěly chrámy - příbytky bohů jenž sídlili ve svatyni. Chrám neboli "božský palác" byl koncipovám především podle přesně danných náboženských tezí.
Předně, byl orientován východo-západním směrem zpravidla kolmo k Nilu. Jeho pylony- jenž symbolizovaly obzor země, byli umístěné tak, aby slunce vycházelo nad jejich středem. Odvracely zlo, proto je dekorovaly scény s panovníkem vítězícím nad nepřáteli. Za branou je umístěno nádvoří zalité životodárným sluncem. Tato část byla určena také pro širokou veřejnost. Dále vedla rampa do hypostylového sálu, osvětlený jen z části malými průzory v horních okrajích stěn. Tento sál symbolizoval močál s dávnými stromy (zastoupené zde sloupy) podél hory zrození. V zadní části sálu, je umístěno nejtajnější místo, svatyně se sochou Boha. Zde se odehrávaly obřady. Každého dne z rána - před východem slunce, bylo bohu rozsvícena pochodeň (svítili mu takto na jeho cestu). Sochu boha znovu potřeli posvátnými oleji a oblékli ho do nového roucha. S bohem mohl rozmlouvat jen Faraon (jako jediný bůh na zemi), nebo jím pověřená osoba - velekněz.
Základní typy chrámů:

Zádušní chrám: Byl centrem posmrtného panovníkova kultu. Umístěn je v blízkosti hrobu a původně zahrnoval otevřený dvůr, kapli se sochami zemřelého a místnost z nepravými dveřmi. Přístupny jsou od východního nilského údolí, vzestupnou cestou, jenž ústila do dlouhé vstupní síně. Za ní byl otevřený dvůr s oltáři. V Nové říši, byly chrámy stavebně odděleny od hrobky (uložené hlouběji v poušti respektive ve skalním masívu). Chrám se obvykle budoval na okraji nilského údolí, kde převzal funkci údolního.


Abú Simbel
Velký chrám
eg. název chrámu Vesermaatre (mocná je kosmická harmonie boha Re)

 

Název je vtesán do kamene nad branou velkého chrámu: muž se sokolí hlavou Re, opírající se o dva znaky, které se čtou veser a Maat.
Tento chrám leží na západním břehu Nilu poblíž hranice mezi Egyptem a Súdánem. Velký chrám objevil roku 1813 J.L. Buckhardt. Chrám si nechal postavit Ramesse II a nechal jej zasvětit Amenreovi a Reharachtejovi, a vedlejší kult zde měl i Ptah a sám zbožštělý Ramesse II. Chrám je orientován přesně na východ a byl postave tak, aby dvakrát do roka, o jarní a podzimní rovnodennosti, ozářilo vycházející slunce sochy božstev vytesané na západní stěně nejzažší, 65 m hluboko ve skalním masívu ležící kaple. Jen jedna socha nebyla nikdy osvětlena a to socha boha Ptaha - tajemství chráněné bohem řemeslníků nebyla nikdy odhalena.
Chrám má průčelí, vytesané do skály, výšky asi 30m a šířky 35m; čtyři 20 m vysoké kolosy sedícího panovníka R II. Mezi nohama stojí sochy dalších členů královské rodiny. Horní okraj zdobí 23 soch paviánů, jenž zdraví slunce při jeho východu. Za vchodem do chrámu následuje velká síň s osmi pilíři s tzv. usírovskými sochami panovníka (strop je ve výšce 10m). Z této síně se vchází do čtyř postranních komor bohů. Dále za velkou je menší síň se čtyřmi pilíři tzv příčná, a nakonec kaple se sochami 4 bohů. V bočních komorách je reliéfní výzdoba, u které převažuje návoženský ráz. Vynikající jsou zde též scény s válek v Sýrii, Libyi a Nubii.
Na sever od pláně před velkým chrámem byl v roce 1909 odhalen dvůr, na kterém byla postavena zváštní stavba, sluneční svatyně. V interiéru kaple byl umístěn skarabeus, obraz vycházejícího slunce a opice, symbol měsíce. Uprostřed nádvoří stál oltář nesoucí čtyři stojící opice se dvěma obelisky po stranách.