www.sladkalu.estranky.cz

Záhadní Inkové, prapůvodní obyvatelé Peru, i když neznali kolo ani psaný jazyk (narozdíl od Mayů ), vytvořili říši, která se táhla po mohutných hřebenech And do délky 3680 kilometrů a na počátku 16. století ji obývalo 12 milionů lidí.
Incká říše byla protkána důmyslnou a účelnou sítí silnic a cest, které ve svém úhrnu měřily desítky tisíc kilometrů. Po nich se posílaly zprávy a sdělení prostřednictvím "běžecké pošty", jakéhosi štafetového běhu. V případě potřeby po nich putovaly oddíly incké armády a často také sám Inka nebo příslušníci královské rodiny při svých inspekčních cestách. V hornatém terénu říše byla potřeba fungujících silnic zvláště naléhavá. Proto bylo o systém silnic a cest svědomitě pečováno. Jednotlivé

úseky cesty, její stavba i údržba byly svěřeny do péče nejbližší občiny - ayllu, který měl za úkol také zajišťovat chod odpočinkových a zároveň obranných stanic (pevností) - tamb. Ty se nacházely podél cest ve vzdálenostech 20 až 25 kilometrů a sloužily běžcům, nesoucím zprávu, jako občerstvovací stanice a střídačka, táhnoucí armádě jako sklad proviantu a munice, panovníkovi na cestě zemí jako útulek a zároveň střežily přístupové cesty proti vetřelci. Přestože bohatství vládců bylo veliké, rozhodně by nestačilo na výstavbu a údržbu těchto silnic. Proto byly tyto stavby a jejich provoz financován pomocí daní odváděných jednotlivými občinami a městy. Kuriózní daň odváděla jedna z nejchudších a nejmenších občin - jedenkrát za rok musela vládci dodat 1 džbán čerstvé vody z jejich studánky. Incká říše byla velmi důmyslným a promyšleným strojem. Bohatství bylo získáváno nejen daněmi, zemědělstvím a vlastní výrobou, ale i pomocí obchodu se sousedními zeměmi.
Přestože bylo udržováno velké vojsko, které bylo neustále připraveno k obraně země, celá civilizace padla vlastně za oběť svému náboženství. Inkové očekávajíce předpovídaný návrat svého boha,

přivítali s veškerou slávou a úctou (omylem) španělské dobyvatele. Tato záměna je později stála vše, španělský vůdce Hernando Cortez po spatření obrovského množství zlata, použitého nejen ke zdobení lidí, ale i budov, se rozhodl získat veškeré incké bohatství pro Španělsko. Nejprve s úspěchem a s pomocí střelných zbraní, jimž nemohly zbraně Inků konkurovat, rozprášil se svými třemi stovkami vojáků celé desetitisícové incké vojsko. Po této události došli indiáni k názoru, že útočníci musí být poslové jejich boha. A tak přestali vzdorovat. Cortez poté nechal úskokem zajmout nejvyššího vládce Inku a pak ho veřejně popravit ve jménu španělského krále. Následovalo šílené rabování a následné pokřesťování ( i s pomocí krutého mučení bránících se indiánů ). Jaké však bylo překvapení a zklamání Corteze, když zjistil, že ukořistěného zlata a vzácných šperků není tolik, kolik si představoval. Podle jeho názoru museli indiáni zbytek pokladu někam schovat a tak ho začal sveřepě hledat Tak vlastně vznikla fáma o zlatém Eldorádu (o skrytém obrovském zlatém pokladu), které se stále znova a znova vydávali hledat tisíce a tisíce dobrodruhů a zlatokopů. Toto hledání pokračovalo ještě i v minulém století na tzv. Divokém Západě, téměř 500 let po zničení oné úžasné a velkolepé říše Inků.

Přestože se Machu Picchu nenachází v nikterak závratné výšce, leží "pouhých" 2360 metrů nad mořem, zůstalo světu dlouho utajeno. Vděčí za to své nepřístupné poloze uprostřed džungle, vysoko nad údolím řeky Urubamby, která je přítokem Amazonky. Od hlavního inckého města Cuzca je vzdálena přibližně 110 kilometrů.

Za objevitele je pokládán americký výzkumník Hiram Bingham, který jej poprvé spatřil až v roce 1911.
Na první pohled jsou patrné tři rozdílné stavební styly. Základy staveb zpravidla tvoří obrovské, stovky tun vážící megalitické bloky, obdobně jako v Cuzco nebo v Sacsayhuamanu. na nich spočívají mohutné incké zdi zbudované z přesně opracovaných slícovaných kvádrů, opatřené tradičními lichoběžníkovými otvory. Třetí stavební styl představují kamenné zídky teras, které jsou seskládány z nepoměrně menších, minimálně opracovaných kamenů.
Machu Picchu však nikdy nabylo město jako každé jiné. Nebyl to domov pro obyčejné lidi, řemeslníky, kupce a zemědělce. Byl to komplex výstavných paláců, chrámů a observatoří, který pravděpodobně obývali jen vládnoucí rodiny Inků a veleknězi, uctívající bohy a radící se s nebesy. Bylo náboženským a kultovním centrem říše, posvátným místem všech Inků, kteří jej pravděpodobně vybudovali na pozůstatcích mnohem starší megalitické kultury.

Incké náboženství

Stejně jako u Aztéků odráželo náboženství Inků hluboké proměny, jež probíhaly bouřlivým tempem ve druhé polovině 15.století od expanze inckého impéria. Projevovalo se v něm začleňování četných nových společenství a náboženství do incké říše. Součastně bylo naplněno duchem velice hlubokých sociálních rozdílů, jež v incké říši existovaly. Uvnitř incké říše existovala přinejmenším čtyři odlišná náboženství: oficiální náboženství inckého státu, náboženství vzdělanců a vládnoucí vrstvy impéria, náboženství podrobených států a náboženství klanů, lokálních seskupení a jednotlivců. Oficiální náboženství inckého státu jeví nápadné podobnosti s náboženstvím Aztéků. Bylo rovněž agrárním kultem, jehož ohniskem byly tytéž přírodní síly. Nejdůležitějším božstvem bylo slunce "inti", obvykle znázorňované jako kulatý, zlatý disk s lidskou tváří a zářící na všechny strany. Slunci byl zasvěcen největší chrám v Cuzcu, Coricancha, jehož vnitřní stěny byly převážně zdobeny zlatem. Sapay inka byl chápán jako bůh slunce a incké společenství se považovalo, stejně jako Aztékové,za vyvolené služebníky tohoto božstva, jež jim svěřilo civilizační poslání. Slunce nemělo onen výslovný charakter boha válečníků, jako tomu bylo v Tenochtitlánu. Kromě slunce hrály velkou úlohu i jiné personifikované síly přírody. Měsíc byl nazírán jako žena slunce a byl mu u Inků podřízen. Na pobřeží, jak se zdá, byl měsíc stále ještě nejdůležitějším božstvem. Důležitou roli hrála rovněž matka země, bůh hromu, případně deště, stejně jako božstva reprezentující různá nebeská tělesa. Přízračná pro integrační úsilí incké říše byla ta okolnost, že kult slunce, jak jej pěstovali Inkové, byl zaveden ve všech podrobených oblastech. Chrámy zasvěcené intimu musely být postaveny ve všech oblastech a udržovány poddanými.

zdroj:  http://keepdareal.blog.cz/0707/stari-inkove