Inkové
Incká říše byla protkána důmyslnou a účelnou sítí silnic a cest, které ve svém úhrnu měřily desítky tisíc kilometrů. Po nich se posílaly zprávy a sdělení prostřednictvím "běžecké pošty", jakéhosi štafetového běhu. V případě potřeby po nich putovaly oddíly incké armády a často také sám Inka nebo příslušníci královské rodiny při svých inspekčních cestách. V hornatém terénu říše byla potřeba fungujících silnic zvláště naléhavá. Proto bylo o systém silnic a cest svědomitě pečováno. Jednotlivé
Přestože bylo udržováno velké vojsko, které bylo neustále připraveno k obraně země, celá civilizace padla vlastně za oběť svému náboženství. Inkové očekávajíce předpovídaný návrat svého boha,
Za objevitele je pokládán americký výzkumník Hiram Bingham, který jej poprvé spatřil až v roce 1911.
Na první pohled jsou patrné tři rozdílné stavební styly. Základy staveb zpravidla tvoří obrovské, stovky tun vážící megalitické bloky, obdobně jako v Cuzco nebo v Sacsayhuamanu. na nich spočívají mohutné incké zdi zbudované z přesně opracovaných slícovaných kvádrů, opatřené tradičními lichoběžníkovými otvory. Třetí stavební styl představují kamenné zídky teras, které jsou seskládány z nepoměrně menších, minimálně opracovaných kamenů.
Machu Picchu však nikdy nabylo město jako každé jiné. Nebyl to domov pro obyčejné lidi, řemeslníky, kupce a zemědělce. Byl to komplex výstavných paláců, chrámů a observatoří, který pravděpodobně obývali jen vládnoucí rodiny Inků a veleknězi, uctívající bohy a radící se s nebesy. Bylo náboženským a kultovním centrem říše, posvátným místem všech Inků, kteří jej pravděpodobně vybudovali na pozůstatcích mnohem starší megalitické kultury.
Stejně jako u Aztéků odráželo náboženství Inků hluboké proměny, jež probíhaly bouřlivým tempem ve druhé polovině 15.století od expanze inckého impéria. Projevovalo se v něm začleňování četných nových společenství a náboženství do incké říše. Součastně bylo naplněno duchem velice hlubokých sociálních rozdílů, jež v incké říši existovaly. Uvnitř incké říše existovala přinejmenším čtyři odlišná náboženství: oficiální náboženství inckého státu, náboženství vzdělanců a vládnoucí vrstvy impéria, náboženství podrobených států a náboženství klanů, lokálních seskupení a jednotlivců. Oficiální náboženství inckého státu jeví nápadné podobnosti s náboženstvím Aztéků. Bylo rovněž agrárním kultem, jehož ohniskem byly tytéž přírodní síly. Nejdůležitějším božstvem bylo slunce "inti", obvykle znázorňované jako kulatý, zlatý disk s lidskou tváří a zářící na všechny strany. Slunci byl zasvěcen největší chrám v Cuzcu, Coricancha, jehož vnitřní stěny byly převážně zdobeny zlatem. Sapay inka byl chápán jako bůh slunce a incké společenství se považovalo, stejně jako Aztékové,za vyvolené služebníky tohoto božstva, jež jim svěřilo civilizační poslání. Slunce nemělo onen výslovný charakter boha válečníků, jako tomu bylo v Tenochtitlánu. Kromě slunce hrály velkou úlohu i jiné personifikované síly přírody. Měsíc byl nazírán jako žena slunce a byl mu u Inků podřízen. Na pobřeží, jak se zdá, byl měsíc stále ještě nejdůležitějším božstvem. Důležitou roli hrála rovněž matka země, bůh hromu, případně deště, stejně jako božstva reprezentující různá nebeská tělesa. Přízračná pro integrační úsilí incké říše byla ta okolnost, že kult slunce, jak jej pěstovali Inkové, byl zaveden ve všech podrobených oblastech. Chrámy zasvěcené intimu musely být postaveny ve všech oblastech a udržovány poddanými.
zdroj: http://keepdareal.blog.cz/0707/stari-inkove
Staří Inkové v Peru ze dne 24.8.2010
(Helena, 17. 9. 2012 15:18)