Vznik a pád Atlantidy
3. 9. 2008
Vznik a pád Atlantidy
Od doby, kdy nesmrtelný Platon napsal svou stať o tomto potopeném kontinentu, diskutují lidé o jeho skutečné existenci. Žádný historický předmět nevyvolal doposud větší rozpory a neměl delší trvání.
Dávno poté, co se ztratila v pravěku, je to pořád země a národ, o němž historie oficiálně nic neví. Navzdory Platonovi a asi 25 000 knih, které byly o této velké záhadě postupně napsány, pouze nejstatečnější současní učenci existenci Atlantidy věří.
První zaznamenaná zmínka je v Platonově Tímeovi napsaném v 5. století př. n. 1. Velký filozof popisuje rozhovor mezi egyptskými" kněžími a Solonem, aténským státníkem v 7. století př. n. 1. Knězi představují Atlantidu jako ostrov větší než Malá Asie s Libyí, který ležel za Gibraltarskou úžinou. 9 000 let před Solonovým narozením, v r. 638 př. n. L, to bylo velké království. Jeho dobyvačné hordy porazily země na hranici Středozemního moře. Pouze Atény se Atlantské invazi úspěšně postavily. Nakonec, jako následek zkaženosti obyvatelstva, byla Atlantida zničena zemětřesením a zmizela v oceánu. V nedokončeném Kritiovi Platon poskytuje historii ideálního Atlantského společenství - politickou utopii své doby. Plinius, římský přírodovědec, ve svém velkém díle Přírodní historie také hovoří o Atlantidě. Byla to vlastně encyklopedie napsaná v 1. století n. 1. I dávní arabští spisovatelé považují tuto historii za pravdivou. Jejich víra byla základem mnoha tradic spojených se starověkými ostrovy v západních mořích, jež v mnohém připomínaly Atlantidu. Některé z těchto potopených ostrovů byly na mapách uváděny až do 16. století n. 1.
Téměř mezi všemi starověkými národy existuje tradice o velké potopě naznačující společný původ a rozšíření legendy. O Atlantidě se často debatovalo ještě v 17. a 18. století. Její existenci pravděpodobně věřil i slavný francouzský encyklopedista Voltaire, renesační filozof-
skeptik Montaigne a Buffon. Ve své Alegorii Nová Atlantida, vydané v r. 1627, ji uvádí Francis Bacon (anglický filozof, zakladatel novodobé experimentální vědy) jako symbolickou Utopii na vědeckých základech. Šlo o kultivované spojení racionálních přírodních věd a tvořivého umění.
Ve snaze zdůvodnit příběh o Atlantidě se udělalo hodně. Nejlepším je asi pokus Ignáce Donnellyho (první vydání v r. 1887) Atlantský svět před potopou. Postupně stovky autorů, kteří se k tomuto tématu vyjádřili, vytvořili desítky protichůdných hypotéz. Tato země byla postupně ztotožněna s Amerikou, Skandinávií, Kanárskými ostrovy, Palestinou atd. Obvykle ji však většina autorů umísťuje do severního Atlantiku. Nejvýznamnějším obhájcem existence Atlantidy, žijícím v tomto století, byl asi Edwar H. Thopson, archeolog a americký konzul v Yucatanu v Mexiku. Zemřel v r. 1935 přesvědčen o tom, že tajemný kmen Mayů ve Střední Americe pocházel z Atlantidy. Tento názor zastávali i někteří jiný výzkumníci.
Učenci celý příběh dlouho považovali za vymyšlený, protože se o něm nenašly žádné písemné záznamy. Některé narážky, legendy, ani teorie se nepokládají za důvěryhodné, i když teorie odpovídá na více jinak nezodpovězených otázek. Platon a Bacon nejsou známí jako autoři nepodstatných románů. Mýtus by se jistě neobjevil ve vážných filozofických a historických pracích. Proč bychom je tedy měli obviňovat z výroby umělých příběhů, když je to nereálné a nepravděpodobné?
Geologové objevili, že západní pobřeží Evropy se kdysi rozprostíralo blíže k Americe a ponořilo se dříve, než se začala zaznamenávat historie. Víme o horských hřbetech, propastech, pohořích na dně Atlantiku. Při opravě roztrženého kabelu mezi Brestem a Tresčím zálivem geologové objevili lávu a dokázali, že ztuhla na vzduchu - tedy nad vodou - před méně než 15 000 lety. V Coloradu identifikovali psí lebku evropského původu z druhu starého 12-15 milionů let, což předpokládá, že mezi kontinenty existoval pevninský most. Archeologické objevy dokazují zarážející podobnost mezi staroegyptskou a středoamerickou architekturou. Uměním- a nápisy. Třebaže tyto země oddělují tisíce kilometrů oceánu. Odpověď bychom našli v migraci Atlanťanů, hlavně nebylo-li předloženo žádné jiné uspokojivé řešení problému.
Atlantida je v Cayceho výkladech poprvé zmiňována v r. 1923. Od té doby se v nich objevují stovky kousků mozaiky její historie, poskytovaných v průběhu 23 let. Výklady potvrzují její existenci a co bylo o ní napsáno. Podporují rovněž mnohé nové názory a podrobně a důkladně zobrazují krajinu a obyvatele. Nejdůležitější však je, že spojují tuto úžasnou civilizaci s naší. Způsobem narušujícím náš klid, přesvědčivým a znepokojujícím.
V posledním období Atlantské kultury jsou zahrnuta fakta, která mají přímý a značný vliv na současné domácí i zahraniční události. Není to náhoda. Početné paralely mezi oběma civilizacemi nás nutí k ohromné zodpovědnosti za rozhodnutí současné Ameriky.
První zaznamenaná zmínka je v Platonově Tímeovi napsaném v 5. století př. n. 1. Velký filozof popisuje rozhovor mezi egyptskými" kněžími a Solonem, aténským státníkem v 7. století př. n. 1. Knězi představují Atlantidu jako ostrov větší než Malá Asie s Libyí, který ležel za Gibraltarskou úžinou. 9 000 let před Solonovým narozením, v r. 638 př. n. L, to bylo velké království. Jeho dobyvačné hordy porazily země na hranici Středozemního moře. Pouze Atény se Atlantské invazi úspěšně postavily. Nakonec, jako následek zkaženosti obyvatelstva, byla Atlantida zničena zemětřesením a zmizela v oceánu. V nedokončeném Kritiovi Platon poskytuje historii ideálního Atlantského společenství - politickou utopii své doby. Plinius, římský přírodovědec, ve svém velkém díle Přírodní historie také hovoří o Atlantidě. Byla to vlastně encyklopedie napsaná v 1. století n. 1. I dávní arabští spisovatelé považují tuto historii za pravdivou. Jejich víra byla základem mnoha tradic spojených se starověkými ostrovy v západních mořích, jež v mnohém připomínaly Atlantidu. Některé z těchto potopených ostrovů byly na mapách uváděny až do 16. století n. 1.
Téměř mezi všemi starověkými národy existuje tradice o velké potopě naznačující společný původ a rozšíření legendy. O Atlantidě se často debatovalo ještě v 17. a 18. století. Její existenci pravděpodobně věřil i slavný francouzský encyklopedista Voltaire, renesační filozof-
skeptik Montaigne a Buffon. Ve své Alegorii Nová Atlantida, vydané v r. 1627, ji uvádí Francis Bacon (anglický filozof, zakladatel novodobé experimentální vědy) jako symbolickou Utopii na vědeckých základech. Šlo o kultivované spojení racionálních přírodních věd a tvořivého umění.
Ve snaze zdůvodnit příběh o Atlantidě se udělalo hodně. Nejlepším je asi pokus Ignáce Donnellyho (první vydání v r. 1887) Atlantský svět před potopou. Postupně stovky autorů, kteří se k tomuto tématu vyjádřili, vytvořili desítky protichůdných hypotéz. Tato země byla postupně ztotožněna s Amerikou, Skandinávií, Kanárskými ostrovy, Palestinou atd. Obvykle ji však většina autorů umísťuje do severního Atlantiku. Nejvýznamnějším obhájcem existence Atlantidy, žijícím v tomto století, byl asi Edwar H. Thopson, archeolog a americký konzul v Yucatanu v Mexiku. Zemřel v r. 1935 přesvědčen o tom, že tajemný kmen Mayů ve Střední Americe pocházel z Atlantidy. Tento názor zastávali i někteří jiný výzkumníci.
Učenci celý příběh dlouho považovali za vymyšlený, protože se o něm nenašly žádné písemné záznamy. Některé narážky, legendy, ani teorie se nepokládají za důvěryhodné, i když teorie odpovídá na více jinak nezodpovězených otázek. Platon a Bacon nejsou známí jako autoři nepodstatných románů. Mýtus by se jistě neobjevil ve vážných filozofických a historických pracích. Proč bychom je tedy měli obviňovat z výroby umělých příběhů, když je to nereálné a nepravděpodobné?
Geologové objevili, že západní pobřeží Evropy se kdysi rozprostíralo blíže k Americe a ponořilo se dříve, než se začala zaznamenávat historie. Víme o horských hřbetech, propastech, pohořích na dně Atlantiku. Při opravě roztrženého kabelu mezi Brestem a Tresčím zálivem geologové objevili lávu a dokázali, že ztuhla na vzduchu - tedy nad vodou - před méně než 15 000 lety. V Coloradu identifikovali psí lebku evropského původu z druhu starého 12-15 milionů let, což předpokládá, že mezi kontinenty existoval pevninský most. Archeologické objevy dokazují zarážející podobnost mezi staroegyptskou a středoamerickou architekturou. Uměním- a nápisy. Třebaže tyto země oddělují tisíce kilometrů oceánu. Odpověď bychom našli v migraci Atlanťanů, hlavně nebylo-li předloženo žádné jiné uspokojivé řešení problému.
Atlantida je v Cayceho výkladech poprvé zmiňována v r. 1923. Od té doby se v nich objevují stovky kousků mozaiky její historie, poskytovaných v průběhu 23 let. Výklady potvrzují její existenci a co bylo o ní napsáno. Podporují rovněž mnohé nové názory a podrobně a důkladně zobrazují krajinu a obyvatele. Nejdůležitější však je, že spojují tuto úžasnou civilizaci s naší. Způsobem narušujícím náš klid, přesvědčivým a znepokojujícím.
V posledním období Atlantské kultury jsou zahrnuta fakta, která mají přímý a značný vliv na současné domácí i zahraniční události. Není to náhoda. Početné paralely mezi oběma civilizacemi nás nutí k ohromné zodpovědnosti za rozhodnutí současné Ameriky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
