Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ztracená metropole

28. 7. 2008

Ztracená metropole

28.07.2008   Autor: převzatý článek

Impozantní Lví brána. Národ v propadlišti dějin. Příznačná metafora pro zaniklý národ, který zůstal utajen až do konce 19. století. Spolu s Chetity se ztratilo i jejich hlavní město Chattušaš, kdysi rozlehlé a nedobytné sídlo.

Obrazek

Zbytky hlavního města říše Chetitů Chattušaš dnes leží nedaleko tureckého městečka Bogazkale. Podrobný archeologický výzkum tu pokračuje už celé století a mnoho nalezených předmětů i kamenných soch je v Muzeu anatolských civilizací v Ankaře. V roce 1986 bylo Chattušaš zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

PRVNÍ ZPRÁVY
Když se v roce 1880 oxfordský profesor Henry Sauce na své přednášce zmínil o Chetitech, vyvolal senzaci. Přitom netvrdil nic jiného, než že na území dnešního Turecka a severní Sýrie existoval před třiceti až čtyřiceti stoletími velký a mocný národ, na který historikové nějak pozapomněli. Ani ti nejodvážnější vědci před 120 lety ale nedocenili skutečný rozsah a význam chetitské říše, jejíž hlavní město Chattušaš se v té době znovu rodilo ze zasypaných ruin.
V roce 1834 francouzský archeolog a cestovatel Charles Felix Texier vystoupil na návrší nad vsí Bogazkale a nevěřil svým očím. Leželo před ním moře rozvalin. Kamenné linie tvořily půdorys mrtvého města s rovnými ulicemi a rozlehlými budovami. Kolem města se táhlo několik pásů hradeb. Brány střežili kamenní lvi v nadživotní velikosti. Texier se do konce života nedozvěděl, co vlastně objevil. Dnes víme, že to bylo Chattušaš – hlavní město zaniklé říše Chetitů.

KDO BYLI CHETITÉ?
Na sklonku třetího tisíciletí př. n. l. přitáhli do Malé Asie a podmanili si původní obyvatele Chattijce. Během půl tisíciletí vytvořili vlastní velký a mocný stát, který dobyl Babylon a byl rovnocenným soupeřem Egypta v čase jeho největší slávy. Odkud přišli, není jisté. Je dokázáno, že patřili mezi indoevropské národy, a jejich jazyk se vzdáleně podobal jazykům, kterými se dnes mluví v Evropě. Badatel, který nejvíce přispěl k odhalení minulosti dlouho zapomenutého národa a rozluštil jeho jazyk, byl český vědec Bedřich Hrozný (1916).

KLÍNOPISNÉ TABULKY
Klínopisných tabulek našli archeologové na pětatřicet tisíc. Mimo jiné obsahovaly sbírku právnických případů typu: co se stane, když otrok svrhne krávu do potoka či je-li nějaký rozdíl, je-li vražda spáchána ve městě nebo mimo něj, pravidla chování, texty státních smluv, například smlouvu o přátelství s Egyptem a další texty, které dávají nahlédnout do života tehdejší chetitské společnosti. Klínové písmo, které Chetité přejali od sousedů v Mezopotámii, nebylo ale jediné, které používali. Vytvořili i hieroglyfické písmo.

Vlastní objevy spolu s tvůrčím přejímáním cizích poznatků umož­nily Chetitům udržet mocnou říši po dlouhá staletí. Vynález železa, který zásadně změnil další chod dějin, patřil sice horským kmenům na severu Malé Asie, ale právě Chetité se postarali o jeho rozšíření.

MOCNÁ ŘÍŠE
Chrám boha bouře v Bogazkale. Když přišli Chetité do Anatolie, bylo Chattušaš jen bezvýznamnou chattijskou osadou. Za historicky krátkou dobu se chetitská říše stala jednou z největších mocností starověku. Její jádro tvořila oblast dnešního tureckého vnitrozemí, na jihu zasahovala hluboko na území dnešního Libanonu a Sýrie. Ve 13. stol. př. n. l. bojovali Chetité o nadvládu nad Sýrií s Egypťany. Faraon Ramesse II. po nerozhodném výsledku uzavřel s Chetity mír a přijal chetitskou princeznu za manželku.
Chetité prosluli jako výborní válečníci a podnikali dlouhé bojové výpady. Pomáhal jim v tom vlastní technický objev – bojové vozy.

Zdroj: Jiří Sladký 100+1


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář