www.sladkalu.estranky.cz

UFO ve vesmíru

Historie vesmírných letů začala 12. dubna 1961, kdy byl na palubě sovětské kosmické lodě Vostok I vyslán na oběžnou dráhu kolem Země astronaut Jurij Gagarin. Brzy poté odstartovala i americká loď Mercury spolu s Alanem Shepardem na palubě a závod o prvenství ve vesmíru, tak byl zahájen. Ve středu 20. července 1969 dosedla loď Eagle, s lidskou posádkou na palubě, do měsíčního prachu. Tím se jasným favoritem v oblasti kosmických letů stal Národní úřad pro letectví a vesmír: NASA (National Aeronautics and Space Administration). Zdálo se být proto logické, že získá-li kdo důkaz o existenci vyšší formy života kdekoliv ve vesmíru, bude to právě NASA, kdo tento objev učiní.

Pozorování na oběžné dráze Země

Jedním z prvních astronautů, kteří v 70. letech veřejně hovořili o svých setkáních s UFO byl L. Gordon Cooper, který velmi usiloval o to, aby se jeho svědectví dostalo na veřejnost. Svá „kosmická” pozorování učinil za letů na palubách lodí Mercury 9 a Gemini 5 a mimo to UFO pozoroval i během výcviku ze země. V roce 1978 se pokoušel velvyslanec z Granady při OSN (Organizace spojených národů) o přijetí návrhu „Zřízení úřadu nebo oddělení OSN k provádění, koordinaci a vyhodnocování výsledků výzkumu neidentifikovaných létajících objektů a podobných jevů.” V tomto činu ho chtěl podpořit i Cooper. 9. listopadu 1978 mu napsal dopis, v němž se zmiňuje, že „měl v roce 1951 příležitost sledovat po dva dny mnoho objektů, různých velikostí, letících v bojové formaci, zejména směrem od východu na západ přes Evropu.” „Domnívám se, že potřebujeme program koordinovaný na nejvyšší úrovni k vědeckému sběru a vyhodnocení informací z celého světa, týkající se jakéhokoliv druhu setkání a k rozhodnutí, jak nejlépe navázat vzájemný vztah s těmito návštěvníky v přatelské podobě.” Tolik z dopisu velvyslanci Griffithovi. Návrh však schválen nebyl a celá věc upadla v zapomnění.

Další oficiální informace přináší i „Vědecké zkoumání neidentifikovaných létajících objektů”, které si objednalo v letech 1966-1969 vojenské letectvo USA u Coloradské univerzity pod vedením dr. Edwarda U. Condona. Jeho závěr k objektům pozorovaných v kosmu (do roku 1966) je následující. „Existují tři vizuální pozorování učiněná astronauty na oběžné dráze, která se dle soudu autora studie nepodařila dostatečně vysvětlit.” Jedná se dvě pozorování astronauta McDivitta z paluby Gemini 4 a pozorování astronauta Gemini 7 Bormana. Všechna byla zaznamenána i na fotografii.

11. listopadu 1966 hlásili též Jim A. Lovell a Edwin E. „Buzz” Aldrin, astronauti Gemini 7, že pozorují UFO. Lovell poté prohlásil, že viděl „čtyři předměty seřazené v řadě. Věděl jsem, že to nejsou hvězdy.” Také Scott Carpenter, astronaut, který byl součástí posádky na Mercury 7 řekl: „Nikdy nebyli astronauti ve vesmíru sami: byli tam vždy pod dohledem UFO.” Mezi další UFO zaznamenaná filmem či fotografií patří záběry z Gemini 11 (12. září 1966), Gemini 12 (12. a 13. listopadu 1966) a Skylab 3 (1973). Již během první poloviny cesty mise Apollo 11 na Měsíc, pozorovali astronauti Neil Alden Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins UFO.

Dalším uznávaným člověkem, který veřejně hovořil o UFO, přestože sám žádné nepozoroval, byl dr. Edgar Mitchell, který se začátkem roku 1971 stal šestým člověkem, jež se prošel po povrchu Měsíce v rámci mise Apolla 14. Musím zde uvést, že se na veřejnosti objevila i různá nesmyslná a naprosto absurdní tvrzení. Zatímco jedno říká, že astronauté na Měsíci komunikovali s mimozemšťany, kteří je pozorovali z nedalekého kráteru, tak podle druhého se člověk měsíčního povrchu ani nedotkl, jelikož všechny přenosy z Apolla, prý byly točeny kdesi v poušti. V sedmdesátých letech však přestali astronauti o svých zážitcích s UFO hovořit, což nejspíše vypovídalo o tom, že byli v kosmickém středisku takto instruováni.

NASA přenáší záběry s UFO

Spolu s nástupem raketoplánů se situace ovšem opět změnila. Jelikož NASA je státní instituce a je tudíž financovaná z kapes daňových poplatníků, ukazuje, jak nakládá s jejich penězi. Záběry z letů většiny raketoplánu jsou živě vysílány na televizním kanálu PBS (Public Broadcasting Station) a toto vysílání sledují i fandové kosmonautiky, kteří zajímavé sekvence natáčejí na video.

Snad vůbec nejznámější film s UFO, který byl pořízen během kosmických letů je ten z mise STS-48 raketoplánu Discovery z 15. září 1991. Neidentifikovaný objekt, který je na tomto záznamu zachycen náhle změnil směr a rychlost, která byla odhadnuta na více než 300 000 km/h. Nejvíce zarážející je ovšem to, co o této náhlé změně polohy soudí ufologové. Ti se domnívají, že UFO bylo donuceno tento úhybný manévr učinit před střelou vypálenou ze země v rámci Strategické obranné iniciativy známé pod zkratkou SDI. Další zajímavé okamžiky poskytuje i film z listopadu 1984, kdy měla posádka raketoplánu za úkol zachytit chybně pracující satelit Westar VI. Po přiblížení k Westaru tehdy kamera umístěná na raketoplánu nafilmovala jasnou, kovově zářící kouli. A další podivné objekty se také objevily na filmech z mise STS-80 z 1. prosince 1996 a také v dubnu roku 1991 během mise STS-37.

Vědci z NASA, kterým byly tyto snímky předloženy po jejich prostudování prohlásili, že to, co je na těchto záběrech vidět, jsou obyčejné krystalky ledu. Ty se tvoří, když je z raketoplánu do chladného kosmického prostoru vypuštěna odpadní voda. Proudy plynů vycházející z motoru raketoplánu, pak uvedou tyto krystalky do pohybu. Tito vědci z NASA se také domnívali, že ke stejnému názoru dospěje i prof. Jack Kasher z univerzity Omaha v Nebrasce. Jeho konečný závěr byl však naprosto odlišný. „Jejich úhly byly jiné, rychlost také jiná a kdyby to opravdu byly krystalky ledu, pohybovaly by se naprosto jinak než to, co vidíme na filmu. A jakmile jednou vyloučíte ledové krystalky nebo částice ledu, žádná jiná možnost vám již nezbývá. Nemohou to být meteory, protože ty nemění směr a družice svůj směr při letu také nemění.”

Bez zajímavosti nejsou ani „nechtěná podřeknutí” astronautů. Tak například palubní lékař dr. James F. Buchli při letu raketoplánu 14. března 1989 hlásil: „Houstone, tady Discovery. Stále pozorujeme tu cizí kosmickou loď” (tuto zprávu zachytil člen klubu, sledující všechny radiové přenosy NASA, Donald Ratsch) a 21. října 1995 prohlásila astronautka Cathrin Colemannová: „Máme tu neidentifikovaný létající objekt.”

Pozorování UFO však nejsou pouze výsadou amerických kosmonautů. Z kosmické lodě Vostok pozorovali 12. října 1964 tři ruští kosmonauti rychle se pohybující formaci UFO. 5. května 1981 pozoroval Vladimir V. Kovaljonok, kosmonaut Sovětského svazu na palubě vesmírné stanice Saljut 6, objekt, který se pohyboval souběžně s lodí a poté explodoval. Další pozorování učinili také Gennadij M. Strekalov, Pavel R. Popovič, Alexander S. Ivančenko a Mauz Ch. Monarovov, kterému se neznámí objekt podařilo dokonce nafilmovat.

Mohl by mít NASA důvod, proč utajovat své informace v otázce UFO? Je možné, že odpověď na tuto otázku lze nalézt ve výsledku stostránkové studie, kterou NASA objednal za 86 tisíc dolarů začátkem 60. let v Brookingsově ústavu.