(aktualizováno: 6. 3. 2009  11:28)

Keplerův dalekohled bude z vesmíru hledat nové Země

reklama

Před více než čtyřmi stoletími vydal Giordano Bruno spis, v němž tvrdil, že světů jako náš, je ve vesmíru mnoho. Ke své smůle ale nemohl církvi nepříjemnou skutečnost dokázat - a tak shořel na hranici. Přesvědčivý důkaz není k dispozici dodnes, ale už brzy by se to mohlo změnit. Americký kosmický teleskop začne pátrat po planetách podobných Zemi u jiných hvězd. Paradoxně se nejmenuje po Brunovi, ale po jeho současníku Johannesu Keplerovi.

První planety cizích sluncí začali astronomové objevovat koncem minulého století, ale zatím žádná z nich nepředstavuje svět, na kterém by se nám mohlo líbit. Buď jde o žhavé giganty z plynu, obíhající v těsné blízkosti své hvězdy, nebo o tělesa sice s pevným povrchem, ale mnohonásobně větší než Země - a skoro jistě pustá. Mohlo by se tedy zdát, že planetární soustavy jiných sluncí jsou tak odlišné od té naší, že tam není šance na život. 

Dokonalý přístroj

Jenže je to jinak. Problém nespočívá v tom, že by tělesa podobná Zemi ve vesmíru neexistovala, ale v tom, že dosud nebyly k dispozici metody, které by je mohly odhalit.

Teleskop Kepler bude prvním přístrojem, který dokáže zaznamenat "nové Země" - tedy planety velikosti blízké naší a obíhající v takové vzdálenosti od své hvězdy, že na jejich povrchu může existovat voda v kapalném stavu. A kde je voda, může být i život, jak ho známe.

Pokud vše půjde dobře, tak raketa Delta II vynese observatoř na oběžnou dráhu - nikoliv kolem Země, ale kolem Slunce, kde bude mít lepší podmínky pro pozorování. Kepler je vlastně asi tunu vážící teleskop s průměrem hlavního zrcadla 1,4 metru, tedy výrazně menší než Hubbleův kosmický teleskop. Konstruktéři ho však dokonale přizpůsobili jeho účelu, jímž je sledovat změny jasu vzdálených hvězd ve chvíli, když planeta prochází mezi ní a Keplerovým objektivem.

Co Kepler umožní

Cílem Keplera není propátrat celou oblohu. Po dobu přibližně tří a půl až čtyř let bude sledovat oblast v souhvězdí Labutě a Lyry, kde se nachází několik stovek zajímavých hvězd. Výhodou tohoto řešení je, že pozorování nebude rušit ani Slunce, ani případná tělesa pohybující se naší sluneční soustavou. Teleskop Keplera je totiž zkonstruovaný tak, že může dlouhodobě měřit změny jasu velkého množství hvězd najednou. Poměrně malá pravděpodobnost, že se podaří zachytit přechod planety přes kotouč svého slunce, se tak výrazně zvyšuje.

Nový kosmický teleskop umožní udělat si dosud nejúplnější představu o počtu obyvatelných světů a o tom, jak planetární soustavy hvězd podobných Slunci doopravdy vypadají. A jestli ten náš s malou skalnatou planetou obíhající v zóně života je pravidlem nebo výjimkou.

Přímý pohled na objevené planety ani údaje o podmínkách, které na nich vládnou, nám tedy Kepler nenabídne. Relativně levně ale poskytne astronomům informace o tom, kde se nacházejí a kam se zaměřit při pozdějších misích výkonnějších přístrojů. Ty odstartují do vesmíru především v rámci programu Terrestrial Planet Finder, jehož přesná podoba ani harmonogram zatím nebyly stanoveny.