www.sladkalu.estranky.cz

Mars je vedle planety Venuše náš nejbližší vesmírný soused. Proč jsou tedy se sondami určenými na cestu k této planetě takové potíže? U prvních sond se pochopitelně daly jisté obtíže očekávat, ale jakto, že sondy k Marsy chybují i v posledním desetiletí?

Prvními sondami, jež se pokusily pokořit Mars, byly sovětské Korabl. Tehdy se psal rok 1960. V roce 1964 zahájili Američané svůj projekt nazvaný Mariner. První sonda z této série k Marsu, Mariner 3, selhal již u Země. Jeho následovník Mariner 4 byl úspěšnější a oblet kolem Marsu dokončil bez zaváhání.

Poté, co američtí astronauti úspěšně přistáli na Měsíci, pokusili se Rusové na Marsu se svými sondami stejného jména, jako uvedená planeta, také přímo přistát. Při letu sondy Mars 1 došlo ke ztrátě spojení, sondě Mars 3 se sice povedlo na Marsu přistát, ale data vysílala pouze prvních dvacet sekund a poté se odmlčela. Když mělo řídící středisko navést sondu Mars 4 na oběžnou dráhu planety, došlo k poruše raketového systému. U sondy Mars 6 zase došlo k přerušení spojení se Zemí několik málo sekund, před dosednutím modulu na povrch Marsu. Poslední z této série se stala sonda Mars 7, u které došlo k poruše brzdných raket.

V roce 1976 však na čas nastal obrat k lepšímu. Sonda Viking odeslala k Zemi desetitisíce snímků povrchu „rudé planety”, ale také postavila mnoho lidí před velkou hádanku. Na jednom snímku (NASA 35A72), z regionu nazvaného Cydonia, se objevilo něco ohromujícího: obrovský útvar připomínající lidskou tvář!

Pouhé zvětšení záběru příliš nepomůže. Další obrázky oblasti Cydonia jsou na webu NASA - http://www.jpl.nasa.gov/.

V roce 1980 se tento obrázek dostal pod ruce dvou počítačových expertů na rozbor snímků, Vincentu DiPietrovi a Gregorymu Molenaarovi. Ti za pomoci softwaru určeného k rozboru snímků s funkcemi, jako zvýraznění okrajů či zesílení stínů, analyzovali tento záběr. To co se jim postupně objevovalo na monitorech je doslova uchvátilo.

NASA však prohlásil, že se jedná o pouhou hru světla a stínu způsobenou polohou Slunce v okamžiku pořizování snímku 35A72, a že existuje ještě jeden záběr oblasti Cydonia, který je pořízený z jiného úhlu a kde žádná „tvář” vidět není. Bylo vcelku jasné, že se NASA takto hájil vždyť, kdo by vlastně takovýto reliéf měl na Marsu vytesat?

DiPietro a Molenaar, povzbuzeni svými výsledky, se rozhodli prohledat archiv NASA, zda v něm nenaleznou jiný záběr stejné oblasti pořízený jinou sondou. Jejich úsilí jim přineslo ovoce. Objevili totiž snímek označený jako NASA 70A13, kde byla poloha Slunce jiná, než na snímku 35A72, a kde se opět objevila ona záhadná formace připomínající lidský obličej což znamená, že NASA lhal. Navíc zjistili, že 15km na západ od této struktury se nachází nejméně dvě gigantické pyramidy se symetrickými hranami.

Jejich práce si povšiml Richard Hoagland, bývalý poradce NASA a vědecký publicista, který se pustil do detailního studia fotografií Cydonie a který výsledky svého bádání zveřejnil v knize nazvané The Monuments on Mars. Kolem sebe také seskupil tým několika odborníků, kteří se na jeho práci podíleli, a který nazval The Mars Mission (TMM). Tato skupina dospěla k mnoha závěrům, mezi které patří i ten, že přesná kopie části Cydonie se nachází na Zemi, v místě největšího výskytu piktogramů v obilí, v anglickém Avebury.

Další sondy byly k Marsu vyslány až v roce 1988. Jednalo se o dva sovětské výtvory s mezinárodní účastí Fobos 1 a 2. Fobos 1 k Marsu nikdy nedoletěl - prý chybou řídícího pracovníka z kosmického střediska. Fobos 2 k cíly doletěl a odeslal zpět na Zem několik fotografií povrchu Marsu. Na jedné z nich, pořízené infračervenou kamerou, se objevila síť podobná rozlehlému městu. Na jiné fotografii se zase objevil masivní objekt eliptického tvaru. Když poté Fobos 2 opustil oběžnou dráhu Marsu a vydal se směrem k jeho měsíci, vyslal poslední snímky.

Podobný případ se udál v roce 1993, kdy byla na cestě k Marsu americká sonda Mars Observer v hodnotě téměř miliardy dolarů, která s sebou mimochodem nesla pětkrát citlivější kameru než-li byla ta, kterou nesl Viking. Když sonda po 11 měsících cesty téměř začala vstupovat na oběžnou dráhu Marsu, explodovala. Oficiální závěr, k němuž dospěl NASA, naleznete na stránce Život v naší sluneční soustavě - Mars, ale mezi ufology kolují dvě další domněnky. Buď, že sonda byla opět někým sestřelena (jako Fobos 2) anebo, že ve své cestě pokračovala a NASA si z obavy, že objekty jako „tvář” nebo „město” jsou umělého původu, snímky nechal pro sebe. Jakýto nesmysl. V případě potvrzení umělých struktur by totiž JPL zajisté získala tolik potřebné finance pro vývoj nových sond a technologií.

Ať už tomu bylo jakkoliv, další mise, sovětská Mars-96, opět skončila nehodou, tentokrát krátce po startu. Následující rok byl však slaven obrovský úspěch. V červenci 1997, totiž dosedla na povrch Marsu, do oblasti zvané Ares Vallis sonda Mars Pathfinder (více opět na stránce Život v naší sluneční soustavě - Mars), která ovšem, nutno dodat, neprováděla detailní snímkování z oběžné dráhy. Sonda Mars Global Surveyor MGS (rok 1998), měla opět problémy nedlouho po startu a pak znovu na oběžné dráze „rudé planety”, díky nimž musel být změněn letový plán. Tato změna však přinesla kýžené fotografování Cydonie, ke kterému by za normálních okolností možná ani nedošlo.

Nyní však JPL opět štěstí vůbec nepřeje. 24. září 1999 NASA vzdala hledání sondy Mars Climate Orbiter a po zaslání příkazů k přistání sondy Mars Polar Lander (MPL) 3. prosince 1999 došlo taktéž ke ztrátě spojení. Tým řídící let MPL ukončil pátrání po sondě 6. ledna 2000. Takže to máme za posledních deset let dvě sondy Phobos, sondy Mars Observer, Mars Climate Orbiter, Mars Polar Lander, sovětskou Mars 96 a chybný manévr Japonské sondy k Marsu. Díky alespoň za Mars Global Surveyor a Mars Pathfinder. Zdá se, že krédo „rychleji, lépe, levněji” nemá svůj předpokládaný účinek.

Tento obrázek místa, kde byla v roce 1976 fotografována tvář, pořídil v roce 1998 MGS. Je, anebo to není tvář?      foto: NASA

Grand Cosmos - http://www.grandcosmos.com/