Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krásná vzpomínka

22. 1. 2008

                           Krásná vzpomínka       

                                                                                                                                                                 Bylo mi asi devět let a byla jsem strašně Obrazek

hubená, jak říkala moje babička : "hubená jako koza!", a taky : "hubená jako vyskákanej chocholouš!" Každopádně moji maminku trochu vyděsila dětská lékařka, která mne zevrubně prohlédla a konstatovala, že nejlepším řešením pro mě bude ozdravný pobyt v léčebně pro děti s nedostatečnou hmotností, v takzvané ozdravovně. OZDRAVOVNA !!! V mojí dětské hlavince to bylo něco hrozného, být dva měsíce od mámy pryč a od taťky a sourozenců a babičky, no hrůra! Brečela jsem a trucovala, ale nebylo mi to nic platné.

    Přišel den, kdy jsem odjela do Říčan u Prahy, kde v areálu nádherného parku, který náležel k místnímu zámku, byla umístěna také ona, v mých očích nejohavnější z nejohavnějších  OZDRAVOVNA.

Pobyt a trápení s věčným donucováním k jídlu, aby maminky při návštěvách viděli na první pohled naše váhové přírůstky, to trochu přeskočím. Ale protože  pobyt v ozdravovně probíhal v zimním měsíci  tuším přelom ledna a února, a bylo hodně slunečných dnů, chodily jsme často na procházky do zámeckého parku. Někdy v houfu s vychovatelkami a někdy, v hodinách odpoledního volna i sami.

    Byla jsem vždycky tak trochu samotář a tak jsem ráda využívala osamocených odpoledních procházek.Po jedné  mrazivé noci, po které následovalo překrásné slunečné dopoledne i odpoledne, vyšla jsem si opět sama do parku. Když  jsem přicházela k parkovým stromům, musela jsem si až zakrýt oči, protože sluníčko svítilo na sromy, které se leskly jako křišťál ! Ta úchvatná podívaná mne přitahovala jako magnet. Zrychlila jsem krok, jako bych měla strach, že ta nádhera, ta nevýslovně krásná pohádková scenérie co chvíli zmizí...

Přišla jsem až ke stromům a v němém úžasu, jak jen to děti  dokáží, jsem s očima dokořán vnímala ten okamžik. Příroda, nejúžasnější umělec, mě v tu chvíli smířila se všemi strázněmi pobytu mimo domov, a já tam stála a stála dobrou půlhodinku bez pohybu, jen oči obhlížely tu neskutečnou nádheru. A jak to asi vzniklo? Stromy byly den předtím zasněžené a sníh začal tát. V noci se prudce ochladilo, mrzlo, jen praštělo a v den mé procházky zase krásně svítilo slunce a bylo teploučko. To byl celý zázrak!

    Zblízka byly větve stromů doslova obalené ledem, prostě jsem měla před očima ledové stromy ! Všude ! Celý park byl jedním ledovým královstvím a v mé mysli tenhle překrásný zážitek nebyl nikdy překonán. Říká se, že léty vpomínky vyvanou. Ale ta moje jedinečná a nezapomenutelná KRÁSNÁ VZPOMÍNKA , ta zůstala v mých představách stejná, jako před lety. Už jsem velkej dospělák, ale kdykoli se mé myšlenky přenesou do okamžiku, kdy slunce osvítilo tu nejkrásnější ledovou zahradu, stávám se opět tou užaslou, malou holčičkou s očima široce rozevřenýma... 

 

Autor: Sladkalu

21.01.2008

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hezká vzpomínka

(Maruska, 14. 5. 2009 15:12)

Moc hezky jste tu vzpomínku popsala,až to člověk vidí.
www.maruskyblocek.blog.cz