LIDÉ - LIDEM...
8. 9. 2009
LIDÉ - LIDEM...
V JEDNÉ NEZNÁMÉ GALXII JE KRÁSNÁ,
MODRÁ PLANETA, KTERÁ JE OBYDLENA
INTELIGENTNÍMI BYTOSTMI...
LIDÉ - LIDEM...
V JEDNÉ NEZNÁMÉ GALXII JE KRÁSNÁ,
MODRÁ PLANETA, KTERÁ JE OBYDLENA
INTELIGENTNÍMI BYTOSTMI...
...Nojo, a máme tu zas jeden krásný nový den...Ahoj Mourinko, ty moje zlato kočičí, jak ses vyspala ?
Ty se máš nejlíp ! Spíš kdy chceš, jíš kdy chceš, žiješ jen pro lenošení samotné a vůbec nikdo ti to nevyčítá !“
„To já holka, já si to vyčítám, když jsem dlouho v postýlce ! A přece tu není nikdo, kdo by mě za to soudil...Jsem tu sama, jen s tebou, a ty mě soudit nebudeš, viď !"
"Ale co mám vlastně dělat, když jsem už deset měsíců na neschopence, kruciš ! Ještě že mám sílu na to, vytvořit si nějaký denní režim. I když dvě hodiny vycházek denně to nebylo nic moc. Ještě že mi teď paní doktorka napsala čtyři hodiny ! Po šesti měsících ! Připadá mi to, že už mě mají všichni lékaři z místní polikliniky tak nějak dost. Jako kdybych je otravovala, když jdu na vyšetření, které mi má odpomoci od bolesti..."
"Ale já si přece své problémy a bolesti nevymyslela ! Vlastně jsem vždycky razila heslo: "Co mě neporazí, to mě posílí !" A k čemu mi to bylo !
Tím, že jsem vždy všechno dělala nadoraz, tím jsem si zničila zdraví.
Naposledy ve fabrice, ve slévárně, u lisu na hliníkové odlitky...
Možná, kdybych tam vydržela déle...
Když ono opracovat s vibračním pilníkem třista kusů denně...Jak řekl ortoped, tím, že jsem nepřišla hned, když to začalo bolet, tím jsem si málem přivodila trvalé poškození pravé ruky ! I tak není na první pohled vidět, že mi něco je.
Prostředník pravé ruky se nechce sám vracet na své místo, když zatnu pěst, která vlastně ani zatnout nejde.
Nemám v ní sílu a zatraceně bolí.
Ale co ! Moje nemocné, tzv. tenisové lokty, také nejsou vidět, i když s nimi neunesu ani hrnec s polívkou...
A vrozená vada kyčlí, nebo nález na páteři z doby před pěti lety, taky nikoho z doktorů, co mě stále prohlíží, moc nezajímá.
Taky mě poslali do nemocnice na neurologigi, na konečná vyšetření. Prý než půjdu před posudkovou komisi, ohledně invalidního důchodu, který mi doporučili. Tam mi bylo jasně řečeno, že mám sice na dvou místech hodně zůžený páteřní kanál na 6mm a 3mm, a výhřez plotýnky krční páteře o pár milimetříků vpravo, lehkou obrnu karpálních tunelů obou rukou, skákavý prst, tenisové lokty. Ale jinak jsem přece úplně zdravá !
„Stejně jsem moc zvědavá, kdo u té lékařské posudkové komise se mnou bude jednat ?
Snad tam nebude ta baba, co na mě v ordinaci u mé obvodní lékařky ječela a snažila se mě zastrašit !"
Byla ze správy sociálního zabezpečení z Písku a měla posoudit, jestli budu marodit dále, nebo zda není na čase, abych šla do práce, tedy respektive na úřad práce, že !
Protože práce není ani pro zdravé lidi, natož pro chromajzlíky !
Po odchodu z ordinace jsem volala na onu správu sociálního zabezpečení, zděšená z jednání té paní a tam mi její nadřízená doporučila to samé, co lékaři. Zažádejte o částečný invalidní důchod.
Že chromajzlík jsem, to je každému normálnímu lékaři jasné, sotva koukne do mé lékařské dokumentace !
A tak o něm jednáme.Také už pět měsíců jezdím na vyšetření do nemocnice v Českých Budějovicích, na oddělení pracovního lékařství !
Při jednání s tou ošklivou paní z posudkové komise měla moje obvodní lékařka na stole papír ve formátu A4, popsaný od shora až dolů od lékaře z onoho oddělení pracovního lékařství. V něm se pravilo, že bylo zahájeno šetření ohledně nemoci z povolání, a tahle dáma z posudkové komise na mě ječela, že žádnou nemoc z povolání nemám a nikdy mít nebudu...Zprávu z pracovního lékařství hřbetem ruky odhodila na druhý konec stolu a ráčila mě odeslat na onu již zmíněnou instituci - úřad práce !
Začala jsem marodit vlastně proto, že jsem se chtěla vyrovnat chlapům při práci u lisu. Díky práci s vibračním pilníkem jsem jednoho rána nemohla pravou ruku otevřít, ani zavřít a lokty mě bolestí hořely.
Řekla jsem si:
"Holka a je vymalováno, jdeš k doktorce !"
Přesto na mě ta madam z posudkové komise křičela, namísto klidné a věcné rozmluvy !
Doktor z pracovního lékařství by se divil, co ta baba brblá...! Oba lékaři a přitom takový rozdíl v názoru na jeden problém. Můj problém !
A to je prosím jediná posudková lékařka pro spádovou oblast, patřící pod okres Písek, která rozhoduje o tom, zda lidé z mého města a blízkého okolí, budou mít nárok na invalidní důchod, či nemoc z povolání, nebo ne !
Ječela na mě, ať mažu na úřad práce, když pro mě fabrika, kde jsem si způsobila oboustrané poškození loktů a skákavý prst, nebude mít lehčí práci..!!
To bylo někdy v dubnu a teď je srpen..mezi tím se mi znovu ozvaly problémy s páteří, staré poranění, a ozvaly se kyčle a pěkně všechno dohromady ! No a žádost o částečný invalidní důchod a nemoc z povolání je v běhu.
Prostě jsem pro zdejší doktory pěkný oříšek...!
Ale ta ženská zlá, to bylo něco ! Co za hroznou ženskou to je, že má v popisu práce každého takového troubu, jako jsem já, který celý život dřel jako soumar, pěkně utřít!
A přesvědčit ho, že i když bolestí nemůže v noci spát a deset měsíců bere prášky na potlačení té bolesti, že si vlastně svou nemoc vymýšlí ! A pěkně ho z pozice síly a své pravomoci ponížit !
"Ach jo, kdyby v tomhle státě fungovalo všechno tak, jak má, neměla by možnost takhle lidem ubližovat...!“
Přemýšlím, proč se takhle chová, možná to má v popisu práce, takové jednání. Možná proto, aby stát ušetřil !
Oni by naši slavní páni politici museli znovu řešit neřešitelné...reformu sociální politiky a důchodovou reformu a invalidní důchody a vůbec....
Když ono je lepší, přizpůsobit si zákonné normy, a vyškolit takové lidi, jako je ta ošklivá paní...
Jestli je takových babizen víc, a daří se jim opravdu nemocným lidem invalidní důchod nepřiznat, tak vlastně to, co naši politici vydají na dávkách zmíněných rezortů, se jim díky babiznám zase pěkně vrátí zpátky do pokladny ! Oni přece musí něco udělat proto, aby se zmíněné peníze necpaly do takových chromajzlíků, jako jsem já a mě podobní ! To je přece plýtvání jejich zlatou hromádkou !
K tomu naše daně...to je dost pěkná hromádka !
A co peněz se ztratí při různých fiktivních
transakcích !
Páni, a všechny přece někde zaparkujou !
Jo, to by byly invalidní důchody ! Panečku, to by byl pro chromajzlíky, jako jsem já, úplnej ráj !
No a z téhle hromádky si politici vyplácejí to nestydatě vysoké odstupné, když udělají tak velkou politickou botu, že musí odejít ze své židle...
Proboha, přeci si němůžu myslet, že by šli měsíčně pod padesát, osmdesát či stopadesát tisíc výplaty, to bych musela být opravdu naivní !!!
A co dotace pro ty, kteří jim to všechno, tenhle systém, pomáhají držet pohromadě, aby se "nedej Bože" nerozpadl !
Těm je přece také třeba něco šoupnout !
No, a jestli nějací troubové, co teprve šplhají na jejich už stabilizovanou pozici, chtějí křičet, že to všechno odhalí, a pro obyčejné lidi sjednají nápravu věcí, ve školství, zdravotnictví a v důchodech...!
No, pro takové tady přece máme také nějakou tu korunku Českou !
A také spoustu ochotných lidiček, co jim ukážou tu "správnou cestu", aby se nám, jak se říká, nepletli pod nohy, že ?
"ONI vlastně opravdu potřebují MÓC VELKOU HROMÁDKU....!"
Rádoby politik, co se brodí touhle špínou, ten ví prdlajs o tom, co to je žít ze třech, či čtyř tisíc korun měsíčně ! A ve své podstatě ho to vůbec nezajímá. To jenom my, normální lidi, dokážeme z nemocenské, podpory z úřadu práce, nebo z minimální mzdy zaplatit poplatky za byt, elektřinu a telefon a někdy zbyde i na jídlo!
Z touhle almužnou MY přežíváme měsíc co měsíc !
Takový politik se vlastně takzvaně úplně dtrhnul od normální reality. Pro něho jsme my obyčejní lidé v podstatě jenom "PLEBS"...
Tak trochu mi to připomíná feudalismus....!
No, hlavně že jsem byla u toho, v naší metropoli, kde jsem tehdy žila, když jsme se těšili v roce jedna, jak to bude úžasný, až v naší krásný malý zemičce začne fungovat DEMOKRACIE....!
To mi bylo třicet let, cítila jsem se zdravá, právě se mi narodila má druhá dcera a svět byl růžovej...
Nikdy by mě nenapadlo, že až budu služby tak opěvované demokracie potřebovat, že už bude mít tak pokřivenou tvář, a její, v jiných zemích tak neotřesitelné základy, dostanou v mé domovině, v mé vlasti, takovou podobu !
Takže tehdy mi bylo třicet a dnes je mi padesát! Bojuju o přiznání částečného invalidního důchodu a nestačím se divit, co se to kolem mě děje...!
Asi jsem šťoura, ale chování těch, kdo by mi měli za celoživotní pracovní úsilí poděkovat, je CYNISMUS sám...! A nejhorší je ta jejich netřesitelná moc, rozhodovat o kvalitě mého dalšího života !
Pokud mi bude přiznán částečný invalidní důchod, peníze, které mi bude stát dávat, budou tvořit asi půlku toho, co jsem si vydělávala, když jsem ještě mohla...
No, to z pokladny státu moc neubyde. Takových pět, šest tisícovek ? Možná, když budu mít štěstí !
Za byt zaplatím, a jídlo?
Máme přece DEMOKRACII a život je růžovej, ne ?
Jo a humornej je taky ! Fakt se vždycky nasměju, i když je to hodně hořkej smích, když slyším v televizi, jak se ti páprdové z jednotlivých politických stran kasají, jaký že je průměrneý plat v naší republice !
ZMATENCI ! Nechci se uchylovat k vulgárním přirovnáním, ani ve svých myšlenkách, to ne !
Ale od huby, jak říkala moje babička, se jim práší pořádně !
Aritmetický průměr, to je pěkné zaklínadlo....to jo !
Ale skutečnost je prostě trochu jiná !
Fak jsem si naivně myslela, že když už prostě nebudu moci pracovat tak, jako dřív, a že když jsem po rozvodu tak dlouho živila dvě děti sama a dělala cokoliv, že se mi tenhle stát, jménem Kocourkov, za tu dřinu odmění !
Asi ve slušně fungujícím státě by to tak mělo být...
Jsou na tom lidé i hůř a to mě děsí.
Jedinci o dost mladší než já, například po úrazu přišli o končetinu a naše "slavná" správa sociálního zabezpečení takovému chudákovi nepřizná ani částečný invalidní důchod !
Má prý ještě nějakou tu končetinu zdravou, tak může dělat, no ne ?
To už není ani "Kocourkov",
to už je urážka lidské důstojnosti.
Podle lidských zákonů a zákonů právního státu, který dbá na spravedlivý a poctivý chod sociální politiky, by měl takový člověk dostat PLNÝ invalidní důchod !
Aby měl za co jíst, a za co platit poplatky za byt. Aby se tím, že bude ekonomicky zajištěn, osvobodil od pocitu nouze a nepotřebnosti !
Aby měl vůbec ještě chuť, hledat si upatnění pro další život a nevzdal ho !
A ten život bude sakra diametrálně odlišný od života těch, kteří o něm, a kvalitě jeho života rozhodují ! Přístup těchto soudců, připomíná církevní koncil, z dávných dob.
Ten také rozhodoval o tom, kdo je a není kacířem, a kdo bude, či nebude žít...!
Protože tak nějak se my všichni, nezačlenitelní do normálního pracovního procesu cítíme, když sedíme před tou "slavnou" lékařskou posudkovou komisí, která dostala do rukou neomezenou a nekontrolovatelnou moc nad kvalitou dalšího života zdravotně postižených lidí !
To jsou ty slavné úpravy zákonů ! Honem, honem a bez toho, že by ten, kdo je tvoří, viděl dál, než za svůj nos !
Trochu jsem hledala na internetu něco o pravomoci a operačních možnostech jednotlivých sociálních organizací a kontrolních orgánů, jako je třeba Oblastní inspektorát pracovně právních vztahů, který má pomáhat řešit problémy zaměstnanců na pracovišti a podobně. Pokud zaměstnavatel porušuje práva dělníků a odbory to nezvládnou.
Oni to odbory nezvládají, podle posledních celosvětových průzkumů, nikde ve světě ! Je to novodobý strašák, a teprve se rozjíždí náprava, snad dorazí i k nám, do Kocourkova...kdyby tak Pán Bůh dal !
Ať je to v jakékoli oblasti pracovně právních vztahů, zmíněná organizace by měla, a tak to i bývalo, úzce spolupracovat s úřady práce. Pěkně by mohly obě organizace svými pravomocemi zlobivého zaměstnavetele, zákonnou formou, přinutit k nápravě věcí.
Dnes, bohužel, každá z těchto organizací, musí podle státních norem pracovat samostatně.
A kdysi tak funkční propojení, a návaznost pravomocí je okleštěna.
Spolupráce tudíž není možná. Zmíněné organizace se dostávají do situace, kdy nejsou schopny vyřešit nic !
Velkým problémem, například malých měst, je i neschopnost úřadů práce, spolupracovat s místními neziskovými organizacemi, jako je organizace pro tělesně postižené.
Město a jeho úředníci mohou zažádat o dotace z EU a přerozdělit je.
Třeba právě do neziskové organizace pro tělesně postižené a tím těmto občanům zajistit vůbec první záchytný bod !
A co vedení malého města udělá s penězi,
které má navíc ?
Nezajímá se o takovou organizaci
a NECHÁ JI ZANIKNOUT !!!
Před třemi měsíci jsem toho byla svědkem ve městě, kde žiji a kde je velká nezaměstnanost.
Místní, ti kdo jsou zdraví a chtějí pracovat, musí jezdit do práce 30 km daleko, za 1.800,- Kč jízného měsíčně, do tzv. PRŮMYSLOVÉ ZÓNY do nedalekého okresního města.
Do poniků, patřících Francii, Japonsku, Německu...
Tito výrobci ve svých státních destinacích nemohou způsobem, jako tady u nás, svou výrobu provozovat, neboť porušují mnoho pravidel pracovních, bezpečnostních a zdravotních rizik...!
V takovém podniku jsem si i já přivodila nemoc z povlání..!
Zufalci, kteří si zde vydělávají na svůj chlém, jako před časem i já, se stále častěji, na což mě upozornila i moje obvodní lékařka, stávají pacienty ortopedických a neurologických ordinací místní polikliniky.
Stále častěji se objevují zdravotní problémy předních končetin / nemoc karpálního tunelu /, či onemocnění kloubů a svalů, dost často s trvalým charakterem.
Když například invalidé v místě trvalého bydliště neseženou práci, musí zůstat v evidenci úřadu práce velmi dlouhou dobu. Musí pobírat podporu v nezaměstnanosti a pokud z tak malé dávky neumřou hlady, zůstanou v evidenci navěky...obrazně řečeno !
V době, kdy ze všech stran slyšíme slovo ŠETŘIT !
Stačilo by jen, kdyby starostové malých měst při přerozdělování peněz trochu přemýšleli.
A tak vlastně neschopnost spolupráce města s organizacemi, které jsou za stav těchto věcí odpovědné, díky okleštění jejich pravomocí, jež vymyslely naše slavné Kocourkovské vlády, se všichni, organizace i postižení lidé, dostávají do jakéhosi bludného kruhu.
Jako v tom fiktivním městě blbosti...v Kocourkově !
Jo, tak takhle dopadl náš hezký malý státeček , uprostřed Evropy...!
I já jsem pochopila, že to tu někdo pěkně sprasil...A TO TEDA VELMI !!!
"Ale to jsem se rozčilila !
Raděj si půjdu udělat snídani, dokud na ní vlastně ještě mám...!"
Správa sociálního zabezpečení se najednou probudila a poslala mi pozvánku, abych se dostavila před posudkovou komisi, která vyřkne ortel, zda částečně invalidní budu, či ne. Stihli to, než uplynulo 12 měsíců od počátku mé neschopenky.
Oni moc dobře vědí, že kdybych byla na neschopence celý rok, měla bych nárok na plný invalidní důchod !
A tak se najednou honem, honem pospíchá ! Páni...ti jsou najednou rychlí, když se jedná o to, aby se nemuselo nějakýmu chromajzlíkovi platit víc než je nutné ze státní kasy !
Ale že každej pracující človíček v tomhle státě blbostátě platí do státní kasy, sotva spustí svůj první křik na tomhle světě....to už žádný státní systém, ať je to tady u nás, nebo na opačném konci planety zase tak moc nebere !
"Jo, jo, kočičko moje, Mourinko, pojď sem, panička se zlobí na blbce tohohle světa a ne na tebe, no pojď ke mně, pomazlit se, kočinko moje zlatá, panička tě má moc ráda, víš..."
"Děvče, ty nemusíš platit za to, žes přišla na svět, víš, ale my lidi jo !"
"Narodíme se a už jen proto, že zabíráme místo na týhle planetě, platíme za něj, respektive naši rodiče. Musí mít větší byt, když se jim narodí potomek, aby se mimino vešlo, a platí tedy vyšší nájem.
Za to, že rodina nového človíčka může v určité zemi žít, také platí státu daně !
Za to, že denně otročí v práci, pokud jí mají, platí daň ze mzdy !
Platí, když jsou nemocní, platí zdravotním pojišťovnám za možnost lékařského ošetření, i když nejsou nemocní !
Pořídí si auto za svoje vydělané peníze a zase za to, že ho vlastní, a že s ním jezdí po silnicích státu, jak jinak - platí !
Dají si své vydělané peníze do banky a za jejich uložení zase platí...!"
Za veškerou činnost člověka chce nenasytný dravec jménem "STÁT" svůj desátek, svou "libru masa" !
"To tvoje kočičí mamina Mourinko, kdybys žila na ulici, uloví myš a můžete jí sežrat celou a žádný desátek za to nikomu dávat nemusíte, víš. Ve své podstatě, zvířata v přírodě mají vlastně tu nejčistší demokracii a socální řád !!!"
A pojďme v úvaze dál !
Dítě vyroste a máme tady další desátek pro horních deset tisíc!
Dítě dospělo a hurá – vydělává ! Vydělává a založí rodinu !
A když založí rodinu, dává víc !
Jak je to množení prospěšné..!!!!
Potom přijde stáří. Nejprve dítětem, potom dospělým a teď starým člověkem,který už tak moc "STÁTU" prospěšný není.
Človíček začne být slabý, nemocný a "STÁTU" přítěží.
Ale pořád platí ! Denně jí, platí za byt, nakupuje !
Každý obchodník, který človíčkovi prodá potřebnou věc přeci platí "STÁTU" daň !
A daň musí zaplatit každý, kdo je součástí koloběhu výdajů starého človíčka !
Tedy "STÁT" dal, a zase si to všechno vzal !
A najednou začne starý človíček přemýšlet....revidovat celoživotní úsilí...přemýšlí !
Přemýšlí, a chce něco nazpátek !
Za to, jak celý život pro "STÁT" pracoval a platil mu desátek, chce od něho přiměřený důchod, aby mohl důstojně dožít !
Čeká slušnost a naráží na aroganci a nezájem.
Je přece jen tím, kdo dravci – "STÁTU" – ukrajuje z koláče, ale už nic nenabízí...
Dostane starobní důchod, který je velmi nízký, málo peněz na slušný život, a človíček se cítí ponížený !
Cítí se být tím, kdo by měl odpočívat a tím, kdo by na ten odpočinek měl mít dost finančních prostředků ! Má pocit, že si to přece zaslouží !
Přesto se musí spokojit s almužnou, která někdy nestačí ani na to základní, co člověk pro důstojný život potřebuje...
Všechno v človíčkovi křičí:
"Já bych dával, ale už nemůžu, vrať mi něco z toho, co jsem ti za ta léta dal JÁ ! Tolik jsem v tebe věřil a ty mi teď, když jsem starý a nemocný skoro nic nedáš...?"
A "STÁT" se jen ušklíbne a zeptá se:
"A máš už, ty nepotřebný, a nic nedávající starče, zaplacený svůj kus země, kde bude po smrti tvé tělo tlít ?
Snad sis nemyslel, že to bude ZADARMO...!"
Autor: Sladkalu
Ty se máš nejlíp ! Spíš kdy chceš, jíš kdy chceš, žiješ jen pro lenošení samotné a vůbec nikdo ti to nevyčítá !“
„To já holka, já si to vyčítám, když jsem dlouho v postýlce ! A přece tu není nikdo, kdo by mě za to soudil...Jsem tu sama, jen s tebou, a ty mě soudit nebudeš, viď !"
"Ale co mám vlastně dělat, když jsem už deset měsíců na neschopence, kruciš ! Ještě že mám sílu na to, vytvořit si nějaký denní režim. I když dvě hodiny vycházek denně to nebylo nic moc. Ještě že mi teď paní doktorka napsala čtyři hodiny ! Po šesti měsících ! Připadá mi to, že už mě mají všichni lékaři z místní polikliniky tak nějak dost. Jako kdybych je otravovala, když jdu na vyšetření, které mi má odpomoci od bolesti..."
"Ale já si přece své problémy a bolesti nevymyslela ! Vlastně jsem vždycky razila heslo: "Co mě neporazí, to mě posílí !" A k čemu mi to bylo !
Tím, že jsem vždy všechno dělala nadoraz, tím jsem si zničila zdraví.
Naposledy ve fabrice, ve slévárně, u lisu na hliníkové odlitky...
Možná, kdybych tam vydržela déle...
Když ono opracovat s vibračním pilníkem třista kusů denně...Jak řekl ortoped, tím, že jsem nepřišla hned, když to začalo bolet, tím jsem si málem přivodila trvalé poškození pravé ruky ! I tak není na první pohled vidět, že mi něco je.
Prostředník pravé ruky se nechce sám vracet na své místo, když zatnu pěst, která vlastně ani zatnout nejde.
Nemám v ní sílu a zatraceně bolí.
Ale co ! Moje nemocné, tzv. tenisové lokty, také nejsou vidět, i když s nimi neunesu ani hrnec s polívkou...
A vrozená vada kyčlí, nebo nález na páteři z doby před pěti lety, taky nikoho z doktorů, co mě stále prohlíží, moc nezajímá.
Taky mě poslali do nemocnice na neurologigi, na konečná vyšetření. Prý než půjdu před posudkovou komisi, ohledně invalidního důchodu, který mi doporučili. Tam mi bylo jasně řečeno, že mám sice na dvou místech hodně zůžený páteřní kanál na 6mm a 3mm, a výhřez plotýnky krční páteře o pár milimetříků vpravo, lehkou obrnu karpálních tunelů obou rukou, skákavý prst, tenisové lokty. Ale jinak jsem přece úplně zdravá !
„Stejně jsem moc zvědavá, kdo u té lékařské posudkové komise se mnou bude jednat ?
Snad tam nebude ta baba, co na mě v ordinaci u mé obvodní lékařky ječela a snažila se mě zastrašit !"
Byla ze správy sociálního zabezpečení z Písku a měla posoudit, jestli budu marodit dále, nebo zda není na čase, abych šla do práce, tedy respektive na úřad práce, že !
Protože práce není ani pro zdravé lidi, natož pro chromajzlíky !
Po odchodu z ordinace jsem volala na onu správu sociálního zabezpečení, zděšená z jednání té paní a tam mi její nadřízená doporučila to samé, co lékaři. Zažádejte o částečný invalidní důchod.
Že chromajzlík jsem, to je každému normálnímu lékaři jasné, sotva koukne do mé lékařské dokumentace !
A tak o něm jednáme.Také už pět měsíců jezdím na vyšetření do nemocnice v Českých Budějovicích, na oddělení pracovního lékařství !
Při jednání s tou ošklivou paní z posudkové komise měla moje obvodní lékařka na stole papír ve formátu A4, popsaný od shora až dolů od lékaře z onoho oddělení pracovního lékařství. V něm se pravilo, že bylo zahájeno šetření ohledně nemoci z povolání, a tahle dáma z posudkové komise na mě ječela, že žádnou nemoc z povolání nemám a nikdy mít nebudu...Zprávu z pracovního lékařství hřbetem ruky odhodila na druhý konec stolu a ráčila mě odeslat na onu již zmíněnou instituci - úřad práce !
Začala jsem marodit vlastně proto, že jsem se chtěla vyrovnat chlapům při práci u lisu. Díky práci s vibračním pilníkem jsem jednoho rána nemohla pravou ruku otevřít, ani zavřít a lokty mě bolestí hořely.
Řekla jsem si:
"Holka a je vymalováno, jdeš k doktorce !"
Přesto na mě ta madam z posudkové komise křičela, namísto klidné a věcné rozmluvy !
Doktor z pracovního lékařství by se divil, co ta baba brblá...! Oba lékaři a přitom takový rozdíl v názoru na jeden problém. Můj problém !
A to je prosím jediná posudková lékařka pro spádovou oblast, patřící pod okres Písek, která rozhoduje o tom, zda lidé z mého města a blízkého okolí, budou mít nárok na invalidní důchod, či nemoc z povolání, nebo ne !
Ječela na mě, ať mažu na úřad práce, když pro mě fabrika, kde jsem si způsobila oboustrané poškození loktů a skákavý prst, nebude mít lehčí práci..!!
To bylo někdy v dubnu a teď je srpen..mezi tím se mi znovu ozvaly problémy s páteří, staré poranění, a ozvaly se kyčle a pěkně všechno dohromady ! No a žádost o částečný invalidní důchod a nemoc z povolání je v běhu.
Prostě jsem pro zdejší doktory pěkný oříšek...!
Ale ta ženská zlá, to bylo něco ! Co za hroznou ženskou to je, že má v popisu práce každého takového troubu, jako jsem já, který celý život dřel jako soumar, pěkně utřít!
A přesvědčit ho, že i když bolestí nemůže v noci spát a deset měsíců bere prášky na potlačení té bolesti, že si vlastně svou nemoc vymýšlí ! A pěkně ho z pozice síly a své pravomoci ponížit !
"Ach jo, kdyby v tomhle státě fungovalo všechno tak, jak má, neměla by možnost takhle lidem ubližovat...!“
Přemýšlím, proč se takhle chová, možná to má v popisu práce, takové jednání. Možná proto, aby stát ušetřil !
Oni by naši slavní páni politici museli znovu řešit neřešitelné...reformu sociální politiky a důchodovou reformu a invalidní důchody a vůbec....
Když ono je lepší, přizpůsobit si zákonné normy, a vyškolit takové lidi, jako je ta ošklivá paní...
Jestli je takových babizen víc, a daří se jim opravdu nemocným lidem invalidní důchod nepřiznat, tak vlastně to, co naši politici vydají na dávkách zmíněných rezortů, se jim díky babiznám zase pěkně vrátí zpátky do pokladny ! Oni přece musí něco udělat proto, aby se zmíněné peníze necpaly do takových chromajzlíků, jako jsem já a mě podobní ! To je přece plýtvání jejich zlatou hromádkou !
K tomu naše daně...to je dost pěkná hromádka !
A co peněz se ztratí při různých fiktivních
transakcích !
Páni, a všechny přece někde zaparkujou !
Jo, to by byly invalidní důchody ! Panečku, to by byl pro chromajzlíky, jako jsem já, úplnej ráj !
No a z téhle hromádky si politici vyplácejí to nestydatě vysoké odstupné, když udělají tak velkou politickou botu, že musí odejít ze své židle...
Proboha, přeci si němůžu myslet, že by šli měsíčně pod padesát, osmdesát či stopadesát tisíc výplaty, to bych musela být opravdu naivní !!!
A co dotace pro ty, kteří jim to všechno, tenhle systém, pomáhají držet pohromadě, aby se "nedej Bože" nerozpadl !
Těm je přece také třeba něco šoupnout !
No, a jestli nějací troubové, co teprve šplhají na jejich už stabilizovanou pozici, chtějí křičet, že to všechno odhalí, a pro obyčejné lidi sjednají nápravu věcí, ve školství, zdravotnictví a v důchodech...!
No, pro takové tady přece máme také nějakou tu korunku Českou !
A také spoustu ochotných lidiček, co jim ukážou tu "správnou cestu", aby se nám, jak se říká, nepletli pod nohy, že ?
"ONI vlastně opravdu potřebují MÓC VELKOU HROMÁDKU....!"
Rádoby politik, co se brodí touhle špínou, ten ví prdlajs o tom, co to je žít ze třech, či čtyř tisíc korun měsíčně ! A ve své podstatě ho to vůbec nezajímá. To jenom my, normální lidi, dokážeme z nemocenské, podpory z úřadu práce, nebo z minimální mzdy zaplatit poplatky za byt, elektřinu a telefon a někdy zbyde i na jídlo!
Z touhle almužnou MY přežíváme měsíc co měsíc !
Takový politik se vlastně takzvaně úplně dtrhnul od normální reality. Pro něho jsme my obyčejní lidé v podstatě jenom "PLEBS"...
Tak trochu mi to připomíná feudalismus....!
No, hlavně že jsem byla u toho, v naší metropoli, kde jsem tehdy žila, když jsme se těšili v roce jedna, jak to bude úžasný, až v naší krásný malý zemičce začne fungovat DEMOKRACIE....!
To mi bylo třicet let, cítila jsem se zdravá, právě se mi narodila má druhá dcera a svět byl růžovej...
Nikdy by mě nenapadlo, že až budu služby tak opěvované demokracie potřebovat, že už bude mít tak pokřivenou tvář, a její, v jiných zemích tak neotřesitelné základy, dostanou v mé domovině, v mé vlasti, takovou podobu !
Takže tehdy mi bylo třicet a dnes je mi padesát! Bojuju o přiznání částečného invalidního důchodu a nestačím se divit, co se to kolem mě děje...!
Asi jsem šťoura, ale chování těch, kdo by mi měli za celoživotní pracovní úsilí poděkovat, je CYNISMUS sám...! A nejhorší je ta jejich netřesitelná moc, rozhodovat o kvalitě mého dalšího života !
Pokud mi bude přiznán částečný invalidní důchod, peníze, které mi bude stát dávat, budou tvořit asi půlku toho, co jsem si vydělávala, když jsem ještě mohla...
No, to z pokladny státu moc neubyde. Takových pět, šest tisícovek ? Možná, když budu mít štěstí !
Za byt zaplatím, a jídlo?
Máme přece DEMOKRACII a život je růžovej, ne ?
Jo a humornej je taky ! Fakt se vždycky nasměju, i když je to hodně hořkej smích, když slyším v televizi, jak se ti páprdové z jednotlivých politických stran kasají, jaký že je průměrneý plat v naší republice !
ZMATENCI ! Nechci se uchylovat k vulgárním přirovnáním, ani ve svých myšlenkách, to ne !
Ale od huby, jak říkala moje babička, se jim práší pořádně !
Aritmetický průměr, to je pěkné zaklínadlo....to jo !
Ale skutečnost je prostě trochu jiná !
Fak jsem si naivně myslela, že když už prostě nebudu moci pracovat tak, jako dřív, a že když jsem po rozvodu tak dlouho živila dvě děti sama a dělala cokoliv, že se mi tenhle stát, jménem Kocourkov, za tu dřinu odmění !
Asi ve slušně fungujícím státě by to tak mělo být...
Jsou na tom lidé i hůř a to mě děsí.
Jedinci o dost mladší než já, například po úrazu přišli o končetinu a naše "slavná" správa sociálního zabezpečení takovému chudákovi nepřizná ani částečný invalidní důchod !
Má prý ještě nějakou tu končetinu zdravou, tak může dělat, no ne ?
To už není ani "Kocourkov",
to už je urážka lidské důstojnosti.
Podle lidských zákonů a zákonů právního státu, který dbá na spravedlivý a poctivý chod sociální politiky, by měl takový člověk dostat PLNÝ invalidní důchod !
Aby měl za co jíst, a za co platit poplatky za byt. Aby se tím, že bude ekonomicky zajištěn, osvobodil od pocitu nouze a nepotřebnosti !
Aby měl vůbec ještě chuť, hledat si upatnění pro další život a nevzdal ho !
A ten život bude sakra diametrálně odlišný od života těch, kteří o něm, a kvalitě jeho života rozhodují ! Přístup těchto soudců, připomíná církevní koncil, z dávných dob.
Ten také rozhodoval o tom, kdo je a není kacířem, a kdo bude, či nebude žít...!
Protože tak nějak se my všichni, nezačlenitelní do normálního pracovního procesu cítíme, když sedíme před tou "slavnou" lékařskou posudkovou komisí, která dostala do rukou neomezenou a nekontrolovatelnou moc nad kvalitou dalšího života zdravotně postižených lidí !
To jsou ty slavné úpravy zákonů ! Honem, honem a bez toho, že by ten, kdo je tvoří, viděl dál, než za svůj nos !
Trochu jsem hledala na internetu něco o pravomoci a operačních možnostech jednotlivých sociálních organizací a kontrolních orgánů, jako je třeba Oblastní inspektorát pracovně právních vztahů, který má pomáhat řešit problémy zaměstnanců na pracovišti a podobně. Pokud zaměstnavatel porušuje práva dělníků a odbory to nezvládnou.
Oni to odbory nezvládají, podle posledních celosvětových průzkumů, nikde ve světě ! Je to novodobý strašák, a teprve se rozjíždí náprava, snad dorazí i k nám, do Kocourkova...kdyby tak Pán Bůh dal !
Ať je to v jakékoli oblasti pracovně právních vztahů, zmíněná organizace by měla, a tak to i bývalo, úzce spolupracovat s úřady práce. Pěkně by mohly obě organizace svými pravomocemi zlobivého zaměstnavetele, zákonnou formou, přinutit k nápravě věcí.
Dnes, bohužel, každá z těchto organizací, musí podle státních norem pracovat samostatně.
A kdysi tak funkční propojení, a návaznost pravomocí je okleštěna.
Spolupráce tudíž není možná. Zmíněné organizace se dostávají do situace, kdy nejsou schopny vyřešit nic !
Velkým problémem, například malých měst, je i neschopnost úřadů práce, spolupracovat s místními neziskovými organizacemi, jako je organizace pro tělesně postižené.
Město a jeho úředníci mohou zažádat o dotace z EU a přerozdělit je.
Třeba právě do neziskové organizace pro tělesně postižené a tím těmto občanům zajistit vůbec první záchytný bod !
A co vedení malého města udělá s penězi,
které má navíc ?
Nezajímá se o takovou organizaci
a NECHÁ JI ZANIKNOUT !!!
Před třemi měsíci jsem toho byla svědkem ve městě, kde žiji a kde je velká nezaměstnanost.
Místní, ti kdo jsou zdraví a chtějí pracovat, musí jezdit do práce 30 km daleko, za 1.800,- Kč jízného měsíčně, do tzv. PRŮMYSLOVÉ ZÓNY do nedalekého okresního města.
Do poniků, patřících Francii, Japonsku, Německu...
Tito výrobci ve svých státních destinacích nemohou způsobem, jako tady u nás, svou výrobu provozovat, neboť porušují mnoho pravidel pracovních, bezpečnostních a zdravotních rizik...!
V takovém podniku jsem si i já přivodila nemoc z povlání..!
Zufalci, kteří si zde vydělávají na svůj chlém, jako před časem i já, se stále častěji, na což mě upozornila i moje obvodní lékařka, stávají pacienty ortopedických a neurologických ordinací místní polikliniky.
Stále častěji se objevují zdravotní problémy předních končetin / nemoc karpálního tunelu /, či onemocnění kloubů a svalů, dost často s trvalým charakterem.
Když například invalidé v místě trvalého bydliště neseženou práci, musí zůstat v evidenci úřadu práce velmi dlouhou dobu. Musí pobírat podporu v nezaměstnanosti a pokud z tak malé dávky neumřou hlady, zůstanou v evidenci navěky...obrazně řečeno !
V době, kdy ze všech stran slyšíme slovo ŠETŘIT !
Stačilo by jen, kdyby starostové malých měst při přerozdělování peněz trochu přemýšleli.
A tak vlastně neschopnost spolupráce města s organizacemi, které jsou za stav těchto věcí odpovědné, díky okleštění jejich pravomocí, jež vymyslely naše slavné Kocourkovské vlády, se všichni, organizace i postižení lidé, dostávají do jakéhosi bludného kruhu.
Jako v tom fiktivním městě blbosti...v Kocourkově !
Jo, tak takhle dopadl náš hezký malý státeček , uprostřed Evropy...!
I já jsem pochopila, že to tu někdo pěkně sprasil...A TO TEDA VELMI !!!
"Ale to jsem se rozčilila !
Raděj si půjdu udělat snídani, dokud na ní vlastně ještě mám...!"
Správa sociálního zabezpečení se najednou probudila a poslala mi pozvánku, abych se dostavila před posudkovou komisi, která vyřkne ortel, zda částečně invalidní budu, či ne. Stihli to, než uplynulo 12 měsíců od počátku mé neschopenky.
Oni moc dobře vědí, že kdybych byla na neschopence celý rok, měla bych nárok na plný invalidní důchod !
A tak se najednou honem, honem pospíchá ! Páni...ti jsou najednou rychlí, když se jedná o to, aby se nemuselo nějakýmu chromajzlíkovi platit víc než je nutné ze státní kasy !
Ale že každej pracující človíček v tomhle státě blbostátě platí do státní kasy, sotva spustí svůj první křik na tomhle světě....to už žádný státní systém, ať je to tady u nás, nebo na opačném konci planety zase tak moc nebere !
"Jo, jo, kočičko moje, Mourinko, pojď sem, panička se zlobí na blbce tohohle světa a ne na tebe, no pojď ke mně, pomazlit se, kočinko moje zlatá, panička tě má moc ráda, víš..."
"Děvče, ty nemusíš platit za to, žes přišla na svět, víš, ale my lidi jo !"
"Narodíme se a už jen proto, že zabíráme místo na týhle planetě, platíme za něj, respektive naši rodiče. Musí mít větší byt, když se jim narodí potomek, aby se mimino vešlo, a platí tedy vyšší nájem.
Za to, že rodina nového človíčka může v určité zemi žít, také platí státu daně !
Za to, že denně otročí v práci, pokud jí mají, platí daň ze mzdy !
Platí, když jsou nemocní, platí zdravotním pojišťovnám za možnost lékařského ošetření, i když nejsou nemocní !
Pořídí si auto za svoje vydělané peníze a zase za to, že ho vlastní, a že s ním jezdí po silnicích státu, jak jinak - platí !
Dají si své vydělané peníze do banky a za jejich uložení zase platí...!"
Za veškerou činnost člověka chce nenasytný dravec jménem "STÁT" svůj desátek, svou "libru masa" !
"To tvoje kočičí mamina Mourinko, kdybys žila na ulici, uloví myš a můžete jí sežrat celou a žádný desátek za to nikomu dávat nemusíte, víš. Ve své podstatě, zvířata v přírodě mají vlastně tu nejčistší demokracii a socální řád !!!"
A pojďme v úvaze dál !
Dítě vyroste a máme tady další desátek pro horních deset tisíc!
Dítě dospělo a hurá – vydělává ! Vydělává a založí rodinu !
A když založí rodinu, dává víc !
Jak je to množení prospěšné..!!!!
Potom přijde stáří. Nejprve dítětem, potom dospělým a teď starým člověkem,který už tak moc "STÁTU" prospěšný není.
Človíček začne být slabý, nemocný a "STÁTU" přítěží.
Ale pořád platí ! Denně jí, platí za byt, nakupuje !
Každý obchodník, který človíčkovi prodá potřebnou věc přeci platí "STÁTU" daň !
A daň musí zaplatit každý, kdo je součástí koloběhu výdajů starého človíčka !
Tedy "STÁT" dal, a zase si to všechno vzal !
A najednou začne starý človíček přemýšlet....revidovat celoživotní úsilí...přemýšlí !
Přemýšlí, a chce něco nazpátek !
Za to, jak celý život pro "STÁT" pracoval a platil mu desátek, chce od něho přiměřený důchod, aby mohl důstojně dožít !
Čeká slušnost a naráží na aroganci a nezájem.
Je přece jen tím, kdo dravci – "STÁTU" – ukrajuje z koláče, ale už nic nenabízí...
Dostane starobní důchod, který je velmi nízký, málo peněz na slušný život, a človíček se cítí ponížený !
Cítí se být tím, kdo by měl odpočívat a tím, kdo by na ten odpočinek měl mít dost finančních prostředků ! Má pocit, že si to přece zaslouží !
Přesto se musí spokojit s almužnou, která někdy nestačí ani na to základní, co člověk pro důstojný život potřebuje...
Všechno v človíčkovi křičí:
"Já bych dával, ale už nemůžu, vrať mi něco z toho, co jsem ti za ta léta dal JÁ ! Tolik jsem v tebe věřil a ty mi teď, když jsem starý a nemocný skoro nic nedáš...?"
A "STÁT" se jen ušklíbne a zeptá se:
"A máš už, ty nepotřebný, a nic nedávající starče, zaplacený svůj kus země, kde bude po smrti tvé tělo tlít ?
Snad sis nemyslel, že to bude ZADARMO...!"
Autor: Sladkalu
Publikoval(a): Sladkalu, 8.9.2009
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
