I. ÚVOD - Pověst o Matičce Zemi
I. Pověst o Matičce Zemi
Pokud
by zde předkládaná fakta použil spisovatel vědecko-fantastických
románů, mohl by napsat knihu, jejíž děj ve zkratce by mohl být
následující.
Před několika miliony let bylo rozhodnuto Nejvyšší Radou vyzkoušet nejnovější poznatky superarchitektonických a genetických technologií v prostoru hvězdy na okraji Galaxie. Byla vybrána pátá planeta této hvězdy, nazývaná Tiámat. Důvodem
byla skutečnost, že planeta měla dostatečnou velikost, hustotu, měla
svoji atmosféru a hlavně dostatek vody. Protože byla daleko od Slunce,
musela být obalena vodní slupkou, která zajišťovala, že veškeré teplo,
získané z útrob planety i ze slunečního záření nebude vyzařováno do
vesmíru. Proto byla Sumery nazývána „vodní planeta“. Částečnou nevýhodou
byla poměrně nízká gravitace. To způsobilo spolu s poměrně vysokou
teplotou na planetě, že veškeré životní formy dorůstaly do neobvykle
velkých rozměrů. Nevýhodný poměr mezi velikostí planety a její
gravitací způsoboval její nestabilitu ve Sluneční soustavě a narušoval
tak v různě velkých cyklech i stabilitu samotné Sluneční soustavy.
V Nejvyšší Radě se rozhořel ostrý spor o budoucnost tohoto projektu,
který skončil politickou vraždou. Odpůrci projektu Tiámat
prosadili svůj návrh zrušit tento nepovedený projekt a stabilizovat
sluneční soustavu oddělením menších a hustějších planet od větších
s menší hustotou. Materiál, získaný rozbitím nevhodné planety navrhli
použít k vytvoření planety tak říkajíc na míru. Protože v místě zrušení
planety Tiámat zůstalo mnoho tříště, byla pro novou planetu vybrána
výhodnější oběžná dráha i s přihlédnutím ke vzdálenosti od Slunce.
Z důvodu snadnější manipulace
a možnosti přesnějšího navedení na novou dráhu bylo do vznikající nové
planety implantováno kovové jádro. To umožnilo mimo jiné i vytvoření
elektromagnetického pole, které mělo chránit život na této planetě.
Gigantická práce byla zahájena vytvořením odpovídajícího životního
prostředí, vyladěním podnebí planety a „zasetím života“. Aby bylo
dosaženo co nejpříznivějších životních podmínek, byla Země zpočátku
také obklopena vodním obalem, který prostřednictvím skleníkového efektu
zajišťoval stálou vlhkost a teplotu na celé zeměkouli.
K
„zasetí života“ byla použita jednotná kosmická DNA, schopná vytvořit
organismy počínaje nejjednoduššími viry a bakteriemi, přes rostliny a
zvířata. Vše muselo být přesně načasováno a synchronizováno tak, aby
mohl vzniknout nepřerušovaný potravní řetězec a tím i nepřetržitý
koloběh života.
Po
splnění hlavní části pokusu se uvnitř výzkumného týmu rozhořel etický
spor motivovaný i ekonomickými zájmy zda výzkum ukončit nebo pokračovat
další fází, navrhovanou politickým zástupcem Nejvyšší Rady. Podle
jejího nejnovějšího rozhodnutí se mělo v pokusu pokračovat a vytvořit
zde bytost, která by mohla být pracovně využita. I když se někteří
členové expedice proti tomuto rozhodnutí ostře postavili, bylo nakonec
prosazeno a tak se na Zemi začal pěstovat Člověk. V průběhu modifikace
genů tohoto hominida však došlo k tomu, že mu byla oproti původnímu
plánu implantována inteligence. Odpůrci tohoto kroku začali proto pokus
o vývoj Člověka sabotovat, takže kromě běžného „odpadu“ genetických
manipulací vznikaly i záměrně různě zmutované organizmy, které nebyly
v souladu se záměrem Hlavního genetika. Ten však přes všechny potíže a
s využitím autority i moci politického zástupce Nejvyšší Rady své dílo
dokončil. Pokusy byly uzavřeny s tím, že konečná forma Člověka bude mít
jen pět základních smyslů a bude naprogramován pouze na 120 let
činnosti. Vzorek takto vytvořené populace se stal základem dalšího
osídlení Země, načež byl vydán rozkaz k „úklidu“. Úderem obrovitého
asteroidu do oblasti nekonečných vod, doprovázeným nepředstavitelně
silným elektrickým výbojem a erupcí žhavých plynů byl zrušen vodní
obal, čímž byla Země zaplavena a veškerý život zničen. S vodním obalem
zmizel i skleníkový efekt a Země se prudce ochladila. Současně došlo
k naklonění zemské osy, takže došlo nejen k dalšímu drastickému
ochlazení, ale bylo zajištěno pravidelné střídání ročních období po
celé zeměkouli. Drtivá většina života byla zničena, zamrzla nebo byla
konzervována v obrovských nánosech bahna, které později zkamenělo.
Osvědčené
a schválené druhy organismů byly znovu vysazeny a vybraný vzorek lidské
populace se za pomoci svých stvořitelů, kteří jim předávali i své
vědomosti, začal šířit po zeměkouli. Aby bylo možné jednotlivé skupiny
jednoduše rozpoznat, byly rozlišeny barvou pleti. Ne všechny záměry se
však podařilo stvořitelům zrealizovat podle jejich představ. Lidé
zapomínali co se naučili a nechovali se podle zásad svých učitelů.
Navíc zde stále trvala rivalita jednotlivých „zájmových skupin“. Proto
bylo čas od času provést určité korekce v populaci, což se na Zemi
projevilo jako globální katastrofy. Spory mezi „zájmovými skupinami“
byly řešeny méně ničivými zbraňovými systémy. Tato odvěká rivalita
zůstala v lidech zakódována dodnes.
Lidstvo
se však už začíná podobat svým stvořitelům i ve schopnosti pohrávat si
se životem v genetických laboratořích po celém světě. Dosáhne už brzy
úrovně, kdy si bude moci hrát na „bohy“? Jak to přijmou naši
stvořitelé? Bylo toto jejich záměrem?
nbvn
(bnnvbbv, 9. 2. 2011 8:08)