www.sladkalu.estranky.cz

Byla to hora Ararat, turecky zvaná Büyük Agri Dagi nebo arménsky Massis na dnešním území Turecka? Od panování sultána Süleymana I. Nádherného v šestnáctém století až do roku 1828 patřila legendární hora do perské Arménie. Když ruští carové začali s expanzí na jih, získali mimo jiné i Ararat. Po roce 1918 se jeho dědičkou stala Arménská svazová republika, ale jen na dva roky. Díky prudké vojenské ofenzivě připojil v roce 1920 Mustafa Kemal zvaný Atatürk horu k tureckému území.
Nezávislá Arménie ale dodnes používá Ararat jako svůj národní symbol. Úřední budovy i kostely zdobí rytiny, obrazy i plastiky znázorňující posvátnou horu. Její silueta je i na lahvích pověstné arménské brandy.

Pohled do historie
Už staří Sumerové, jedna z prvních civilizací na světě, se o Araratu zmiňují v eposu o Gilgamešovi. Sumerské epické básně popisují podobně jako bible velkou potopu, která způsobila zkázu a po opadnutí dala zrod novému lidskému pokolení.

Podle knihy Genesis Starého zákona by to mohl být Ararat. Sám název vznikl špatným výkladem slova Urartu z židovské tóry sepsané Mojžíšem, neboť v hebrejském originále byly pouze souhlásky rrt. Lidé u Araratu celá staletí zbytky biblického plavidla hledají. Tuto možnost podporují i závěry vědců, že oblast severní Persie a Arménie byla ve starším paleolitu skutečně zaplavena vodou. Také staří Řekové se domnívali, že  právě z oblasti dnešní Arménie přišel nový život. Lidé zde začali jako první zpracovávat bronz a železo a z dnešní Arménie, Íránu a přilehlých končin pochází i množství dnes známých zemědělských plodin a domestikovaných zvířat.

Hora Cudi
Teorie, že dnešní Ararat je místem přistání Noemovy archy, nebyla nikdy potvrzena. Podle některých teorií to mohla být i dnešní hora Cudi na hranicích Turecka s Irákem vzdálená asi pět set kilometrů od Araratu.