LÉČIVÉ DROGY
Léčivé drogy
Psychedelické látky
mohou významně přispět k léčení chorob, s nimiž si zatím lékařská věda
neumí poradit, nebo ke zmírnění následků některých léčebných terapií.
Látky jako psilocybin, extáze, LSD či peyotl by měly v budoucnu
léčit úzkostné stavy vyvolané například poslední fází rakoviny,
závislosti na alkoholu a drogách, ale i posttraumatické stresy
a obsedantně-kompulzivní poruchy. Psychedelické látky ovlivňují lidskou
psychiku a způsobují kvalitativní změny vědomí. Zintenzivňují vjemy
a někdy vyvolávají halucinace. Proto se jim dříve říkalo halucinogeny.
Pohled do minulosti
V šedesátých letech minulého století bylo napsáno kolem tisícovky
vědeckých pojednání o účincích psychedelických látek. Zhruba 40 tisíc
pacientů trpících schizofrenií, depresí, úzkostnými stavy či
alkoholizmem,, se v té době léčilo psychedeliky. Probíhaly vědecké
testy, zda je užívání halucinogenů škodlivé a nemůže-li vést
k závislosti.
Koncem šedesátých let se psychedelika a zejména LSD dostala na seznam
nebezpečných drog. Tvrdilo se, že tyto látky jsou odpovědné
za sebevraždy, nevratná poškození mozku a kultovní vraždy. Proto byly
postaveny mimo zákon v USA, v Kanadě i v evropských zemích. Jejich
vědecký výzkum prakticky ustal. Dostat k němu povolení bylo téměř
nemožné, nikdo ho nechtěl financovat a vědci nebyli ochotni riskovat
pověst.
V devadesátých letech se situace začala měnit. V roce 1990 Rick
Strassmen, psychiatr z univerzity v Albuquerque v Novém Mexiku, dostal
povolení od americké vlády obnovit pokusy s psychedelickými látkami
na dobrovolnících. V roce 1993 byl založen Heffterův výzkumný ústav
financovaný ze soukromých zdrojů. Jeho cílem byl výzkum účinků
a možností využití psychedelických látek k léčebným účelům. Zásadní
změna přišla v roce 2006, kdy přímo na Hopkinsově univerzitě začaly
pokusy s dobrovolníky a psilocybinem.
Jak drogy působí
Psilocybin obsažený v mexické houbě Psilocybe mexicana či jiných
lysohlávkách je po chemické stránce velmi podobný serotoninu, tedy
hormonu, který se podílí na regulaci rytmu spánku a ovlivňuje náladu
člověka. Této vlastnosti psilocybinu lze využít v boji proti depresím
a také při léčení obsedantně-kompulzivních poruch. Jsou to neurózy
charakterizované obsedantními myšlenkami či představami nebo
kompulzivními činy.
Při obsedantní poruše se postižený například neustále myje či uklízí
nebo se opakovaně přesvědčuje, že zamkl nebo vypnul plyn. Psilocybin
projevy obsedantně-kompulzivních poruch výrazně zmírňuje.
LSD je obsažen v alkaloidech z námelu. Jeho působení se datuje až
do středověku, kdy chléb obsahoval často velké množství námelu, a tím
se nyní vysvětlují četná středověká náboženská vidění.
Podobné účinky mají i další látky. Meskalin, který se získává
z mexických kaktusů (peyotl) a DMT z amazonské ayahuasky, což je
základní surovina nápoje indiánských šamanů.
Také extáze odstraňuje úzkostné stavy a budí pocity sounáležitosti.
Problémy vznikají, když se kombinuje s alkoholem, nikotinem nebo dalšími
drogami. Výsledky pokusů navíc jasně dokázaly, že časté užívání extáze
poškozuje mentální schopnosti, zejména rychlost myšlení, reakce
i schopnost uvažování. U těžkých pacientů například v závěrečném stadiu
rakoviny může léčebný efekt, který pacientům odstraňuje úzkostné stavy
a pomáhá jim vyrovnat se s nadcházející smrtí, převážit nebezpečí, které
užívání extáze přináší.
V současné době se zdá nejreálnější využití LSD a psilocybinu k léčení
krutých bolestí hlavy vyvolaných otékáním cév v mozku. Tyto bolesti jsou
daleko ničivější než klasické migrény. Tvrdí se, že jsou dokonce horší
než ledvinové kameny, které bývají pokládány za nejnesnesitelnější
bolest.
Nápoj šamanů
Jde o ayahuasku, nápoj amazonských šamanů, jehož psychedelické účinky
jsou velmi silné. Od roku 1987 je ayahuaska legálně používána jako
obřadní nápoj některými církvemi v Brazílii, z nichž největší je União
do Vegetal. Tato církev kombinuje křesťanské prvky s přírodním domorodým
náboženstvím a má asi 8000 členů. Výzkumy ukázaly, že členové této
církve, kteří užívají pravidelně ayahuasku, nemají žádné škodlivé
následky, naopak psychicky i fyzicky jsou zdravější než srovnatelný
vzorek populace. Bylo prokázáno, že mají více receptorů neurotransmiteru
serotoninu, což likviduje deprese a další psychické potíže.
Dodnes nikdo neví, proč pychedelické látky působí tak, jak působí, proč
mění vnímání světa. Moderní metody sledování mozku ale umožnily zjistit,
v kterých částech mozku tyto drogy působí. Psilocybin například působí
hned v několika částech mozku najednou. Aktivuje prefrontální kortex,
amygdalu a především talamus, což je útvar velikosti oříšku na spodku
mozku, který je vstupní branou pro smyslové vnímání. Pod vlivem
psychedelických látek je talamus zřejmě přetížen smyslovými vjemy, což
vede k halucinacím a dalším projevům.
Psychedelické látky
LSD – zkratka vznikla z anglického názvu
chemické substance lysergic acid diethylamid – diethylamidu kyseliny
lysergové. Tato látka je obsažena v alkaloidech v námelu. Má výrazné
halucinogenní účinky, zostřuje vnímání barev, může vymizet hranice mezi
já a okolní světem, člověk se vidí zvenku, tóny jsou někdy vnímány jako
barvy nebo se zhmotňují, mění se vnímání času a podobně.
Peyotl – obsahuje meskalin a získává se z
mexického kaktusu Lophophora williamsii.
Psilocybin – halucinogenní látka, kterou
obsahuje především posvátná houba Aztéků Psilocybe mexicana i některé
jiné druhy lysohlávek (Psilocybe), což je rod stopkovýtrusných hub.
Vyvolává stav euforie a někdy fantaskní zkreslení skutečnosti.
Ayahuasca – (čti ajavaska), nápoj amazonských
šamanů s omamnými a výrazně halucinogenními účinky.
Kouzelné houby
Byly známy odedávna například v jihoamerických civilizacích. Z tisíců
různých známých druhů hub jsou halucinogenní asi dvě stovky. Ty lze
rozdělit do třech kategorií.
Za prvé: houby obsahující psychoaktivní alkaloid psilocybin. Těch
je asi 186 druhů, 76 se jich vyskytuje v Mexiku. Jde o posvátné houby
Aztéků zejména Psilocybe mexicana, která navozuje halucinace, vede ke
stavu euforie s fantaskním zkreslením skutečnosti. Jde o rod
stopkovýtrusných hub (Psilocybe) s českým názvem lysohlávky.
Za druhé: houby obsahující různé alkaloidy jako například
muscimol. Patří k nim muchomůrka červená (Amanita muscaria) nebo
muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina). Muchomůrka červená se už
v dávné historii používala k navození intoxikace v sibiřských oblastech.
Muscimol se dnes využívá ke zkoumání funkcí mozku, protože dokáže část
mozku vypnout.
Třetí skupina je nejmenší a obsahuje alkaloidy, z nichž lze
vyrobit LSD.
Zdroj: 100+1