Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sojuz se stěhuje

29. 8. 2008

Sojuz se stěhuje

29.08.2008   Autor: převzatý článek

Kosmické rakety typu Sojuz patří k nejúspěšnějším svého druhu. Od příštího roku by měly začít startovat ze základny Kourou ve Francouzské Guyaně. Má to být nová kapitola rusko-evropské vesmírné spolupráce.

Obrazek

 

Základem současných raket Sojuz byla první mezikontinentální balistická střela Raketa 7 (R-7), kterou vyvinul ruský konstruktér Sergej Koroljov pro případný jaderný útok na USA. Když se v Sovětském svazu začal v roce 1953 připravovat start první umělé družice, Koroljov prosadil, aby ji do vesmíru vynesla právě R-7. 4. října 1957 Sputnik 1 úspěšně odstartoval. Kroužil kolem Země 92 dnů a obletěl ji více než tisíc čtyřistakrát.
Dalším Koroljovovým úspěchem byl Gagarinův vesmírný let, k němuž opět posloužila upravená verze R-7. V roce 1966 pak z ověřeného konceptu vznikla raketa Sojuz, která slouží dodnes například při zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Sojuz je nejspolehlivější raketou, jaká byla kdy vyvinuta. Úspěšnost se pohybuje okolo devadesáti osmi procent.

Co se změnilo

Současný modernizovaný Sojuz je výsledkem spolupráce ruských a evropských odborníků. Skládá se ze tří stupňů: první tvoří čtveřice motorů, druhý tvoří tělo rakety a třetí skrývá další pohonnou jednotku a oddělitelný nákladový prostor zhotovený z kompozitních materiálů. Pojme telekomunikační družice o průměru čtyř metrů a délce jedenácti metrů. Od roku 2006 se používá i konstrukce Sojuz-Fregat s posledním samostatně poháněným stupněm, který může fungovat jako orbitální dopravní prostředek. Jeho motory mohou být zažehnuty až dvacetkrát a natočeny ve třech osách pro lepší manévrování. Sojuz-Fregat měří na výšku 46 metrů a váží 305 tun. Hlavní předností této rakety je schopnost při jednom letu umístit několik družic na různé oběžné dráhy.

Směr rovník

Po rozpadu Sovětského svazu vyschl příliv státních peněz do kosmického výzkumu. Na jejich místo přišli američtí a evropští investoři, kteří měli zájem na pokračování letů ruských lodí Sojuz ke komerčním účelům. Největším problémem se ukázal raketodrom Bajkonur, který přešel do vlastnictví nově vzniklé nezávislé republiky Kazachstán.
Další užívání raketové základny Ruskem se sice podařilo zajistit dohodou o dlouhodobém pronájmu, ale pro ekonomicky výhodný provoz bylo nutné zajistit start raket blíže k rovníku. Bajkonur leží na čtyřicátém pátém stupni severní šířky. Rakety, které z něj startují, nemohou plně využít zemské rotace, jak je to možné v blízkosti rovníku. Francouzko-ruská společnost Starsem proto rozhodla vystavět nový raketodrom podobný tomu kazašskému ve Francouzské Guyaně poblíž města Kourou.

Výhody Kourou

Základna Kourou leží v jihoamerické džungli a původně byla vybudována jako startovací rampa pro francouzské rakety Veronique a Diamant. Od sedmdesátých let minulého století slouží také společným kosmickým projektům evropských států. Pro své poslání má tato oblast všechny předpoklady. Je řídce osídlená a nehrozí tam zemětřesení ani tornáda. Hlavní předností je blízkost rovníku. Kourou se nachází na pátém stupni severní šířky. To znamená, že se tam nejvýrazněji projevuje účinek zemské rotace a raketa potřebuje ke vstupu do kosmického prostoru méně paliva nebo může se stejným množstvím paliva dopravit podstatně více nákladu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář