Delfíni
Delfíni
Již odnepaměti se těší lidské přízni pro svou hravost, zvědavost,
inteligenci a „usmívající se“ výraz.Již v dávném Řecku nalézáme množství bájí o přátelských delfínech zachraňující topící se lidi.
Pojďme si říci něco více o těchto savcích. Delfíni dorůstají délky 2,5 až 4metry a váhy 200 až 350kg. Rychlý pohyb delfínům umožňují svaly, které jsou ve čtyřech svazcích, oddělených obratli. Každý svazek končí šlachami, které sahají až k ocasní ploutvi. Svazky jsou rozděleny tak, že jeden pár je nahoře a jeden dole. Na každé straně těla se pak jeden svalový pruh upíná do horní a spodní části pravého a levého křídla ocasní ploutve. Mohutné šlachy pak přenášejí tah silných svalů trupu na samotnou ocasní ploutev. Střídavým tahem horních a dolních pruhů svalů uvádí delfín ocasní ploutev do pohybu. Při tom prohýbá obloukovitě trup čímž vzniká charakteristický vertikálně vlnivý pohyb ( podobný i u kosatek ). Takto plave v průměru rychlostí 20km/h , krátkodobě může dosáhnout až 50km/h. Povrch těla pokrývá hladká kůže tlumící turbolence a pomáhající zachovat minimální hydrodynamický odpor. Ukázalo se, že živý delfín klade svému okolí desetkrát menší odpor než naprosto stejný váhově i tvarově shodný model. Delfíni mohou vyluzovat několik druhů zvuků , od známého pískavého až po mlaskání , skřípání, až po klapání. Dýchání probíhá nad hladinou pomocí dýchacího otvoru na vrchní části hlavy. Celý dýchací aparát je přizpůsoben pro efektivní a rychlé dýchání. Jeden průměrný výdech a opětovný nádech netrvá ani 0,5 sekundy, přičemž je vyměněn vzduch o objemu až 10 litrů. Pokud jde o stravu, tak jsou delfíni masožravci a potravu získávají lovem. Každý druh má svou specifickou techniku. Upřednostňuje ryby a měkkýše. Při lovu se stádo rozdělí do několika menších skupin, které se rozptýlí po velké ploše, ale jsou v neustálém kontaktu. Díky systému echolokace delfíni rychle zjistí, kde jsou hejna trese, makrel, sleďů nebo korušek. Jakmile se jim podaří některé hejno zjistit a lokalizovat, přiblíží se k němu a „ naháněči“ je obklíčí. Ryby uvězní v hradbě svých těl a ty se v panice přitisknou k sobě, čímž lovcům úlohu ještě usnadní. Nejsilnější delfíni útočí na kořist jako první, po stranách zůstávají „hlídky“ , které dbají, aby se rybí hejno nerozprchlo. Denně může delfín pozřít až 10 kilogramů ryb, které pak tráví ve svých čtyřech žaludcích. Mozek delfína váží 1700g což je víc než mozek dospělého muže při stejné hustotě nervových buněk, z čehož lze usuzovat, že by mohl zvládnout stejné (ne-li náročnější ) kalkulace jako lidský. Co se týče smyslových orgánů nemají delfíni téměř žádný čich, naopak velmi dobře mají vyvinutou chuť a zrak. Vidí velice dobře pod i nad vodou a díky flexibilním bulvám dokáže pokrýt téměř celou část zorného pole. Také sluch je velmi dobře vyvinutý.Pozoruhodnou vlastností u delfínů kterou vivinuli k dokonalosti je tzv. „echolokace“. Principem echolokace je vysílání zvuků o frekvenci od 250 Hz do 280 kHz a následné přijímání těchto odražených zvuků. Tímto způsobem dokáže delfín velmi přesně lokalizovat jakýkoli předmět, kdy při pohybu v kalné vodě nebo ve tmě nemůže používat zrak. Zvuky o nízké frekvenci vysílá z čelního hrbolku umožňující mu lokalizovat velmi vzdálené předměty. Zvuky o vysoké frekvenci vysílá protaženou tlamou a jejich prostřednictvím rozeznává blízké předměty. Mozek pak zvuky analyzuje a poskytuje delfínovi akustický obraz okolí. Tak objeví třeba po tmě hejna ryb na vzdálenost několika set metrů. Delfíni žijí a pohybují se ve skupinách. Delfíni při pobřeží dávají přednost rodinným skupinám asi po patnácti jedincích. Ti, kteří žijí mimo pobřežní vody, vytvářejí početná společenství v kterých vládne přísná hyerarchie. Na volném moři pak není vzácností potkat stádo delfínů až o několika stech, vyjímečně i tisíci kusech. Hlavním důvodem takového sdružování delfínů může být lov, ale samozřejmě i vzájemná podpora, umožňující lépe čelit nepřátelům. Malé druhy delfínů, jako je delfín pobřežní, v noci žijí a loví ve skupinách, ale přes den tvoří jakési „nadskupiny“ až o nekolika tisících zvířat, aby se mohli lépe chránit proti žralokům a kosatkám. Četná pozorování delfínů skákavých u floridských břehů v Mexickém zálivu dokázalo, že se jedinci mezi sebou aktivně dorozumívají a dokonce mají svá jména kterými je ostatní „oslovují.“
metry a váhy 200 až 350kg. Rychlý pohyb delfínům umožňují svaly, které jsou ve čtyřech svazcích, oddělených obratli. Každý svazek končí šlachami, které sahají až k ocasní ploutvi. Svazky jsou rozděleny tak, že jeden pár je nahoře a jeden dole. Na každé straně těla se pak jeden svalový pruh upíná do horní a spodní části pravého a levého křídla ocasní ploutve. Mohutné šlachy pak přenášejí tah silných svalů trupu na samotnou ocasní ploutev. Střídavým tahem horních a dolních pruhů svalů uvádí delfín ocasní ploutev do pohybu. Při tomobloukovitě trup, čímž vzniká charakteristický vertikálně vlnivý pohyb (podobný i u kosatek). Delfíni mohou vyluzovat několik druhů zvuků, od známého pískavého přes mlaskání, skřípání, až po klapání. Dýchání probíhá nad hladinou pomocí dýchacího otvoru na vrchní části hlavy. Celý dýchací aparát je přizpůsoben pro efektivní a rychlé dýchání. Jeden průměrný výdech a opětovný nádech netrvá ani 0,5 sekundy, přičemž je vyměněn vzduch o objemu až 10 litrů. Pokud jde o stravu tak jsou delfíni masožravci a potravu získávají lovem. Každý druh má svou specifickou techniku. Upřednostňuje ryby a měkkýše. Při lovu se stádo rozdělí do několika menších skupin, které se rozptýlí po velké ploše, ale jsou v neustálém kontaktu. Díky systému echolokace delfíni rychle zjistí, kde jsou hejna tresek, makrel, sleďů nebo korušek. Jakmile se jim podaří některé hejno zjistit a lokalizovat, přiblíží se k němu a "nadháněči" je obklíčí. Ryby uvězní v hradbě svých těl a ty se v panice přitisknou k sobě, čímž lovcům úlohu ještě usnadní. Nejsilnější delfíni útočí na kořist jako první, po stranách zůstávají "hlídky", které dbají, aby se rybí hejno nerozprchlo. Denně může delfín pozřít až 10 kilogramů ryb, které pak tráví ve svých čtyřech žaludcích. Mozek delfína váži 1700 g což je víc než mozek dospělého muže při stejné hustotě nervových buněk, z čehož lze usuzovat že by mohl zvládnout stejně (ne-li náročnější) kalkulace jako lidský. Co se týče smyslových orgánu nemají delfíni téměř žádný čich, naopak velmi dobře mají vyvinutou chuť a zrak. Vidí velice dobře pod i nad vodou a díky flexibilním bulvám dokáže pokrýt téměř celou část zorného pole. Také sluch je velmi dobře vyvinutý. Pozoruhodnou vlastností u delfínů kterou vyvinuli k dokonalosti je tzv. "echolokace". Principem echolokace je vysílání zvuků o frekvenci od 250 Hz do 280 kHz a následné přijímání těchto odražených zvuků. Tímto způsobem dokáže delfín velmi přesně lokalizovat jakýkoli předmět, kdy při pohybu v kalné vodě nebo ve tmě nemůže používat zrak. Zvuky o nízké frekvenci vysílá z čelního hrbolku umožňující mu lokalizovat velmi vzdálené předměty. Zvuky o vysoké frekvenci vysílá protaženou tlamou a jejich prostřednictvím rozeznává blízké předměty. Mozek pak zvuky analyzuje a poskytuje delfínovi akustický obraz okolí. Tak objeví třeba po tmě hejna ryb na vzdálenost několika set metrů. Delfíni žijí a pohybují se ve skupinách. Delfíni při pobřeží dávají přednost rodinným skupinám asi po patnácti jedincích. Ti, kteří žijí mimo pobřežní vody, vytvářejí početná společenství v kterých vládne přísná hierarchie. Na volném moři pak není vzácností potkat stádo delfínů až o několika stech, výjimečně i tisíci kusech. Hlavním důvodem takového sdružování delfínů může být lov, ale samozřejmě i vzájemná podpora, umožňující lépe čelit nepřátelům. Malé druhy delfínů, jako je delfín pobřežní, v noci žijí a loví ve skupinách, ale přes den tvoří jakési "nadskupiny" až o několika tisících zvířat, aby se mohly lépe chránit proti žralokům a kosatkám.