PHILADELPHSKÝ EXPERIMENT
.::PHILADELPHSKÝ EXPERIMENT::.
Geniální vědec Albert Einstein již koncem dvacátých let vypracoval neobvyklou unitární teorii pole. Avšak v roce 1927, zcela polekán, ji stáhl zpět jako nekompletní a tudíž nedokončenou. Skutečnost však byla úplně jiná.
Není žádným tajemstvím, že v roce 1943 pracoval Albert Einstein jako vojenský poradce vyzbrojovacího úřadu amerického válečného námořnictva. Svou práci v této instituci později zdůvodňoval tím, že se řídil šlechetnými pohnutkami, aby pomocí
svého, jak tvrdil, "skromného" rozumu a umu přispěl k vítězství spojenců nad fašismem.
Dvacátého pátého července 1943 byla ve Spojených státech odstavena do doků loď USS ELDRIDGE s vojenským číslem DE-173. Tato válečná loď USA vešla do historie, jako pokusný objekt jednoho z nejzáhadnějších vědeckých experimentů.
Samotný projekt přímo vzešel z projektu Phoenix, který se zabýval možností přenosu lidských myšlenek.
Za účasti největších vědců tehdejší doby, jako byli Albert Einstein, Nikola Tesla a John Von Neuman bylo zjištěno, že na to, aby se těleso stalo neviditelným, musí dosáhnou takové těleso rychlost vyšší, než je rychlost světla.
<<--
Přístav, kde byla odstavena
USS ELDRIDGE DE-173
<<--
USS ELDRIDGE DE-173
Tady se ale objevuje jeden obrovský protiklad. Žádné existující hmotné těleso na této planetě nemůže překročit tuto rychlost.
Prostě to nejde, takové těleso by totiž bylo zničeno. Ale pokud by kolem takového tělesa rotovalo pole elektromagnetických částic větší rychlostí, než je rychlost světla, nastal by zcela stejný efekt. Pomocí výjimečných obrovských generátorů, bylo možno takové elektromagnetické pole kolem pokusné námořní lodě (USS ELDRIDGE) vytvořit.
<<--
Jeden z použitých pulsních generátorů
Tento vyrobil John Von Neuman, podle Teslova výzkumu.
Na základě takových poznatků byla o několik roků později provedena teleportace tisíce tunové námořní lodě, na vzdálenost asi 500 mil. Tato loď byla údajně na několik hodin neviditelná a přenesena do jiného rozměru.
Po tomhle (ne prvním a posledním pokusu) se vrátili zpět do reálné doby jen někteří členové posádky - buď zcela v plamenech,
nebo úplně šílení. Život lidí, kteří se jako živá posádka tohoto experimentu zúčastnili, byli opakovaně vtahováni zpět do jiného rozměru.
Například několik mužů při pokusech vkročilo do jakési nicoty a nic po nich nezbylo. A to ani tehdy, pokud se pole vypnulo nebo znovu zapnulo. Prostě najednou zmizeli v čase a už nikdy je nikdo neviděl.
